Žába v dole kutnohorském.
"Je ku podivu, že tak málo příhod, zkazek a pověstí zachovalo se ze života dělného lidu horního, jehož přece po staletí na tisíce v Kutné Hoře žilo...(Horník na počátku 18. století vypráví:) V plné skále s želízky jsme sekali. Když jsme odrazili kus skály, přišli jsme na tvrdou skalnatou pecku hrubou, kterou když jsme s želízkami odrazili, ležela tam velká žába, jako rosní může býti, tmavá, pokropenatá, oči měla černé, vypuklé...V té pak odražené pecce bylo místečko pěkně hladké po obou stranách, jakoby tam vejce se vylíhlo...Na nás z toho skalnatého hnízda žába vyskočila. Já ji chytil, dal jsem ji do žočku a mínil jsem, ji z toho vortu na den vynésti. Kamarádi se mně smáli a strašili mě. Pravili, že je to skalní čert, že mě jistě s färtu (žebříku) shodí, a že budu mít neštěstí. Já ji z toho žočku vyhodil, ona silně skákala." Podává Jan Fiala, Žába v dole kutnohorském nalezená., IN: Český lid XVIII., Praha 1928, s. 153-154.