Vlkodlaci, vlkové a vlčinky v Čechách a Moravě
"Jak svědčí řada místních názvů osad jako Vlčnov, Vlčí hora, Přestavlky (zdržovalo se tu prý »přes sta vlků«) a j., pobíhalo někdy v hustých lesích a doubravách našich množství vlků...I pověsti o vlkodlacích, lidech, kteří uměli ve vlky se přeměňovati, jež dosud hojně mezi Jihoslovany jsou rozšířeny, dostaly se také do našich končin, kde také ovšem řidčeji se s nimi shledáváme...(praví se, že) Kalousovský mlýn... o němž i několik jiných pověstí koluje, býval někdy zakletý. Každé noci přiběhla tam vlčice, která vše, nač živého tam přišla, rozsápala. Jednoho dne zavítal do onoho mlýna ošumělý krajánek, Kořínek jménem...,ulebedil se nahoře v pokoji...Tu uzřel v kuchyni pobíhající vlčici, tak ohyzdnou, že se otužilý sekáč zachvěl. Vlčice stále slídila dole, kde by se jí co hodilo na zub, ale krajánka nevyslídila. Kolikráte vyběhla i ven, ale vždy se vrátila. Pojednou postavila se na zadní nohy k oknu, a zvolala po třikráte lidským hlasem: »Kůže dolů!« V tom spadla kůže s vlčice a před užaslým vysloužilcem zjevila se sličná štíhlá panna, která vhopkovala do sousední místnosti a dala se tam do zpěvu. Kořínek rychle vrazil dolů, vzal kůži a přibil ji na kolo...Tu vyjasnila se se líc sličné dívky, děkovala neznámému za své vysvobozeni a ten rozumí se neváhal vzíti si ji pak za manželku. Od té doby pamatuje se rod Kořínků na všech mlýnech, neboť páni otcové rádi přijímají Kořínky do služby, protože všichni umějí víc, »než chléb jíst a vodu pít«. (Jinde zase) Čeledín u jistého hospodáře ve Svídnici vyčíhal jednou tohoto, jak se převrhl jednou za humny přes kládu, přeměnil se ve vlka a běžel do lesa. To mu nedalo dobře dělati, i šel a učinil podobně jako hospodář. Stal se také vlkem, potloukal se s jinými vlky a živil se všelijakou zdechlinou...Hospodář, když ve vlka přeměněný člověk několikráte k němu přiběhl, dovtípil se již, co v tom vězí a převrhl vlka přes kládu pozpátku. Jak se to stalo, přeměnil se vlk v čeledína. Byl chuďas vyhublý jako louč a celý v obličeji od psů rozdrápaný. Hospodář se nad ním smiloval, přijal ho znovu do služby, ale dal mu napomenutí, aby po druhé nedělal, čeho nemusí a čemu nerozumí." - Antonín BLAŽEK, Vlci a vlkodlaci na Chrudimsku., IN: Český lid XV, Praha 1906.