Sport starověkých žen řeckých.
"Zprávy o každodenním životě žen v archaickém období (cca 800-500 před n.l.) pochází převážně od Homéra a několika dalších autorů, jako Hesioda, Semonida a Sapphó...(Ženě by neměla být cizí skromnost, cudnost, poslušnost a měla by se chovati nenápadně. Od manželky se očekávalo, že porodí a bude se starat o domácnost. Měla by skvěle tkát a příst.) Hesiodos, a později i Semonides, líčí ženy jako problematické a otravné, nicméně potřebné pro plození potomků...Radil mužům, ať se nežení dokud nedosáhnou věku kolem třiceti, až pak ať si najdou ženu, která přesáhla (alespoň o pět let) pubertu. Měli by své ženy důkladně naučit poučky, že "manželství není vtip před sousedem". (Byly totiž podřízené na slovo manželovi, otci, nebo potenciálnímu únosci. Toto byla praxe běžná skoro ve všech řeckých polis. Jak to bylo se sportem? Mohly ženy cvičit? Účastnit se klání? To hned zjistíme: Ve Spartě žena dopomáhala cvičit mladé chlapce: trénovala je po tělesné i duchovní stránce. Také manželky a dívky zde byly cvičeny. Alespoň to tvrdí Plutarchos, Platón a Xenofon. Obdobně jako muži, i ženy se natíraly olejem. Hrály hry s míčem. A to i v Athénách. Platilo pravidlo, že cvičit mohou ženy, které nedosáhly určitého věku vhodného pro vdavky a početí, či jsou stále v pubertě, nebo nejsou tolik zaměstnané domácí prací. Pozoruhodné jsou výjevy bohyň na různých střepech a vázách, kde dívky skotačí a hrají si s míčem, jak jsou zapojené do jiných tělesných aktivit, jako byl tanec, plavání, žonglování a cvik s obručí. Obecně se má za to, že se jedná o bohyně, ačkoliv nenesou žádné atributy nebo jiné identifikátory božství. Příkladem budiž) vyobrazení na černě amfoře ze šestého století, kde je zobrazena žena v zápasu s mužem...tvrdí se, že se jedná o Atlantu. (Amazonky jsou zářným příkladem toho, že ženy byly zdatné jednak v běhu, pak i závodění)...Typickým znakem archaického umění jsou robustní a dobře vyvinutá stehna a vyboulená lýtka (a tyto mají i ženy. Existuje soška běhající mladé dívky z roku 500 před n.l., která naše domněnky jen potvrzuje. V pozdějším věku nejsou ženy v centru dění a v domácnostech mají striktně oddělené místnosti pro své užívání a výchovu dětí. Nerozhodují již o ekonomických záležitostech domu a rodiny. Víceméně jsou stranou a v nezájmu, proto je otázka, zda-li sportovaly problematická. Podle Platóna by však v ideální společnosti každý člověk měl zvládat gymnastiku, jízdu na koni, lukostřelbu, házení oštěpem a umění šermu.) Vázy z klasického období také zobrazují scény z řecké mythologie i každodenní život. Ženy, možná bohyně, jsou zobrazeny ve sprintu nebo útěku; řídí povozy stejně jako tomu bylo v pozdním archaickém období...Některé ženy byly obeznámeny s uměním sportu. (Je však jisté, že se nezúčastňovaly oficiálních sportovních klání a soutěží, ale spíše participovaly v obdobných menších volno-zábavných aktivitách. Pro potěšení plavaly, potápěly se, tančily, jezdily s vozy, žonglovaly.) Sport nebyl tedy jen mužskou záležitostí." Více a dále Betty SPEARS, A Perspective of the History of Women’s Sport in Ancient Greece, IN: Journal of Sport History vol. 11/2, 1984, s. 32-47.