O čem se psalo? (Třetí výběr z periodik 19. a 20. století)
Pročpak se nepodívat na to, milý čtenáři, co se dříve psalo o Děčínsku v novinách, známých i méně známých periodikách? Hle, jaká byla asi inzerce děčínských produktů a výrobků? Nebylo by zajímavé zavzpomínat si, co se vůbec v Českých zemích s příhledem na náš kraj v nedávné minulosti událo?
Z třicátého čtvrtého sezení Zemského sněmu
Děčín – Na Zemském sněmu se rokovalo vždy dlouze a důkladně. V Národních listech z 20. března 1863 na straně první je uveřejněno přesné znění návrhů jednotlivých zasedajících poslanců. Jistý Dra. Fra. Klier s dalšími 57 dušemi navrhuje, aby se zřídilo v Děčíně nové přístaviště. Ukazuje se totiž, že přístaviště v Šandově není nadále vhodné; často se zatopí silnice vedoucí k tomuto místu, když Labe kulminuje: „V Šandově musí loď třeba celý týden čekat, než se zboží vydí, někdy i déle, až tři neděle.“ Děčín by byl mnohem vhodnějším místem! Návrh byl přijat a odeslán zemskému výboru k dalšímu projednání. Dodejme, že Fra. Klier byl po dlouhá léta poslancem volebního okrsku města Děčín, Podmokly, Česká Kamenice a Chřibská.
Obavy z růstu německých měst
Děčín – V Národních listech z 24. července 1863 je poznamenáno, že je v tuto chvíli povíce slyšeti v novinách o městech doposud takřka neznámých. Ta svojí pílí rostou, bytní a ožívají. Právě od polovice 19. století je zřetelný velký růst vlivu německých měst. Výjimkou není ni Oustí nad Labem, ni Děčín: „Vidímeť je růsti před očima našima, jakoby z vody, továrna vedle továrny, závod nad závod!“ Vzbuzuje to obavy v řadách českých nacionalistů: „…že dědiny už už přerůstají města naše a že jest se co obávati, aby nepřevzaly úlohu jejich.“ Periodikum nabádá, aby i česká města nelenila, a aby novináři české prostředí více ve svých pracech zmiňovali.
Výsledek voleb ve smíšených městech
Děčínsko - K roku 1891 bylo zveřejněno na předních stranách periodik výsledků voleb do říšské rady za česká města. Kromě ryze českých měst je uvedena i rubrika za města smíšená, neb německá. Zde je zmíněn Děčín jako 5. volební skupina a Rumburk za skupinu šestou. V Děčíně vyhrál Aug. Furnier, tou dobou profesor na německé universitě v Praze, v Rumburku zvítězil pak továrník z Krásné Lípy Kar. Hielle. Oba byli představiteli pomístních německých zájmů. O tom je pojednáváno v Národních listech z 5. března 1891 na přední straně.
Bouře v německé-liberální straně
Děčínsko - V Národních listech ze středy 7. března 1894 je zmíněno, že sílí vliv německo-liberální strany. Do předních pozic v dceřiných městských organizacích a kanceláří se dostává údajně židovský element. Jedná se jmenovitě o města Děčín, Podmokly, ale i Českou Lípu, Mariánské lázně a Cheb. Tímto se prý vyvrátili spekulace o tom, že povoláni ke straně by měli býti pronacionálně orientovaní němečtí poslanci. Nespokojenost je hlavně s vedením organizace na severu Čech. Je kritizováno kumulování funkcí a hodností jistých představitelů strany, a to hlavně pak v Praze: „Kdyby v Praze neměli věděti, co vlastně myslíme, tu jsme ochotně po ruce, abychom intimně nebo veřejně jasněji se vyjádřili“, nechala se slyšet kancelář v Děčíně.
Sněm český o útoku na českou školu v Podmoklech
Podmokly – Zpráva o útoku na českou školu v Podmoklech se rozšířila vcelku rychle; Češi byli na poplach! Vypjaté vztahy na severu potrápily nejednoho rozhodčího při přelíčení u soudu v Litoměřicích. Po roce Místodržiteli království českého byl podán poslancem Jandourkem velmi obsáhlý výklad, co se přesně událo: Tisícihlavý německý dav se sekerami, klacky a mlaty se vydal na pochod Podmokly, zpívaje „Wacht am Rheim“, pokřikujíce „Chceme viděti českou krev, ven s Čechy!“, směrem ku místní české škole. Tu zcela zdevastovali. Nejen to, vše „v České besedě a v soukromých bytech roztřískali a mimo jiné četné násilnosti a zločiny založili oheň těsně vedle skladiště petroleje.“ Zjistilo se, že je útok velmi dobře organizován a záměrně cílen jen na české etnikum. O demonstraci se vědělo, avšak strážmistři ni purkmistr nebyli při síle tomu zabránit, čiže nebránili tomuto vůbec. Že by to tiše schvalovali? O útoku se proslýchalo totiž pár dnů předem, někteří Češi (knihkupec Hauf a hostinský Knya) žádali tamní hejtmanství dokonce o ochranu. Ta poskytnuta nebyla. Hrubé porušení hned několika povinností orgánů pro veřejnou bezpečnost bylo zcela zjevné. Tak se praví v Národních listech z 3. března 1898 na straně první.
Sílící německé nacionální hnutí na severu Čech
Děčínsko – Národní listy z úterý 19. dubna 1898 na titulní straně rozebírají nebezpečí v podobě německých nacionalistických stran. Těmto stoupají preference i v zaalpských zemích, ale i u nás. Hned v úvodu plísní Thuna, že nebezpečí i snad úmyslně přehlížel! Růstu vlivu německé strany Schlesingera je třeba se obávat. Jak se ti radikálové sjíždějí všude po severních Čechách, třebas do Teplic. Jsou opěvování jako výkvět německého lidu! Líčí, jak Čecha „rozzuření bratři němečtí proháněli po České Kamenici a okolí, tak že nemohl na německé půdě najíti…místečka, kam by hlavy položil.“ To jest prý něco nového a doposavaď nevídaného! Ni děčínský Deutschböhm z toho údajně nemůže mít radost: levicové hnutí je nebezpečné. Kéž by tíhl celý německý tábor - jako tomu bylo prakticky donedávna- více vpravo, stěžují si Listy.
Děčínské zájmy na Říšské radě
Děčín - V Národních listech z prvního května 1895 je uveřejněno schůze Poslanecké sněmovny. Mimo jiné se zde řeší úprava daní z výdělku dopravních podniků. Od toho byly samo sebou odvislé i úlevy. K této úpravě vystoupil i poslanec Fourier. Nejednou se v zápisech dočteme, jak brání a prosazuje děčínské zájmy. „Děčín jest jedním z nejdůležitějších překladišť v Rakousku,“. Podle jeho slov, jedná- li se o tomto místě, jde fakticky o „všeobecný vlastenecký interest“; a podle toho, by se k Děčínu mělo také přistupovat! Sice uznával zásluhy Vídeňské paroplavby, avšak děčínský poslanec se nikdy nezapře!
Dopis do Vídně
Děčínsko - Výkonný výbor venkovského okresu děčínského zaslal spojené levici dopis, ve kterém plísní rozhodnutí tohoto křídla vyjádřit podporu k resignaci jistého poslance Koppa. Výbor vyjádřil v resoluci značnou nelibost a znepokojení. Levice jen odvětila, že za každou cenu se držet mandátu, a to i přesto, že poslanec nemluví pravdu, zásadně neschvaluje. Názorů voličů si nicméně vždy považovala a považovat bude v budoucnu i nadále. Praví se v Národních listech z 10. května 1884.
Procházky Děčínskem
Děčínsko – V Národních listech z 21. července 1883 je hned na první straně uveřejněn fejeton jistého toulkaře. Jos. M. Hovorka malebně líčí nádhernou věčně zelenou krajinu kolem Děčína. Nenazývají ji jinak, než-li krajinou rudohorskou a půvabnou. Přímo romantickým výběžkem saského Švýcarska! Labský veletok je pln parníků a těžkých nákladních lodí. Krásný je ten řetězový most. Ale ten žlutý zámek, ten si pamatuje lepší časy. Vzpomíná, jak si leckdo vylámal při dobývání této krajiny zuby. Děčín byl vždy místem strategickým: „houfnice a praky udatně zde často pracovaly.“ Švédové na 700 kulí nechali na starém hradě, když naň v letech 1638 až 1641 stříleli. V roce 1741 tu zase byl Francouz, později zase Prušák. Zmiňuje svou procházku na Sněžník. „Na Přepeře, Kalmwlese a Bělou pěkná cesta vede téměř ustavičně hustými lesy…uzříme Sněžník v celé velebnosti…vyhlídka z této závratné výše jest okouzlující.“ Okolí je široce otevřené každému návštěvníkovi. A jak se ta věž, zbudovaná Thunem, věru líbí!
Roztržka mezi poslancem Grégrem a Knotzem
Děčín – Jistě nemusíme dlouze čtenáři vysvětlovat, kdo byl J. Grégr. Tento byl nařčen z nekalostí a často napadán. „Podlost česká,“ jak to nazýval poslanec za Děčín Knotz, se u Grégra projevila naplno! Ústí souboj se odehrál na půdě Poslanecké sněmovny Říšské rady hned v několikero po sobě jdoucích dnech. Česká kóje si vysloužila ba i důtku, jako napomenutí! „Posl. Grégr měl tu drzost…sprostým způsobem tvrditi…že okresní hejtman připil mi jako nejnárodnějšímu a nejneohroženějšímu muži, jako německému vůdci“, lamentoval děčínský poslanec v plénu. Vše zakončil Knotz zvoláním, při kterém nelichotivě urazil celý národ český. Důtka od předsedy ho taktéž neminula! Oba dva se po slovní přestřelce na sebe usmáli a dělali, jako by se nic ani nestalo. Stojí psáno v Národních listech na první straně, 10. dubna 1886.
Vývoz dobytka do Saska
Děčín – Ve vyhlášce ministra saského je upraveno dovozu a vývozu ovcí a koz do Sas, včetně pouhého průvozu do dalších Německých zemí. Regul se týká hned několikera stanic. Pouze přes tyto je možno dobytka výhradně vyvážet, a to jen v určitý den v týdnu! Jedná se pak o železniční stanice Děčín a Podmokle, Vejprty, Žitava, Ebersbach, Reitzenhain a Voitersrenth. Je nařízeno důkladné kontroly zvířat, kvůli nebezpečí moru; musí býti před, ale i během převozu zdráva. Tak se praví v periodiku Národní listy z 9. září 1878 na titulní straně.
O útlaku Němců v Čechách
Děčín - Národní listy z 21. března roku 1886 hned v úvodní rubrice reagují na vyjádření poslance dr. Hallwiche ohledně nepravostí, které musí Němci v Čechách vytrpět. Poslanec tvrdí, že „nad každou kanceláří v Čechách skví prý se nápis: Nix dajč!“ Německý národ je v Čechách stejně utlačovaný, jako je tomu v Pobaltí. Není možné v soudních síních promluvit ni slovem německy! Vše samozřejmě bylo právě naopak. Noviny kritizují ale i paběrkování dr. Knotze, jež zastupuje Děčín. Německé nepřátelství vůči Čechům je z jeho strany do očí bijící! Je jasné že „Němec pomáhal pánu bohu už při stvoření světa“, vtipně glosují Listy na jeho účet závěrem.
LM, 16. 7. 2013.