O čem se psalo? (První výběr z periodik 19. a 20. století)
Pročpak se nepodívat na to, milý čtenáři, co se dříve psalo o Děčínsku v novinách, známých i méně známých periodikách? Hle, jaká byla asi inzerce děčínských produktů a výrobků? Nebylo by zajímavé zavzpomínat si, co se vůbec v Českých zemích s příhledem na náš kraj v nedávné minulosti událo?
Protičeské nepokoje v Podmoklech
Děčín - Česká Matičná škola v obci Kreglice v Podmoklech byla terčem útoků a řádění, ba přímo drancování. Zničena byla okna, lavice s židlemi i tabule. Sekerami byly rozštípány vstupní dveře, vytlučena pak všechna skla. Útočníků bylo na několik stovek, možná až do tisíce, četníků bylo jako na prstech jedné ruky. Vše „bylo provázeno strašným řevem shromážděných z Děčína, Podmokel i okolních vesnic. Každý byl ozbrojen klackem.“ Útok na Čechy a na školu byl předem ohlášen, avšak škola byla naschvál vydrancována o několik dnů dříve. Nezůstalo však jen na škodách na majetku. Došlo k pobodání českého učitele p. Staňka. Všude bylo slyšet samé „hajló“, na ulicích vlály velkoněmecké prapory. Střetlo se tu na několik stovek Čechů a Němců a půtky pokračovaly až do druhé hodiny v noci: „Mají prý Podmokly býti od Čechů vyčišteny! A pomoc nikde…“ Do města muselo být kvůli nepokojům zavoláno vojsko. Tak se píše v periodiku Národní politika r. 15/1897.
O změně na dráze k 15. prosinci 1915.
Děčín - 15. prosince 1915. Velká válka zasáhla do životů nejen na bojišti, nýbrž i do života mimo bitevní pole. Změnila se legislativa, přišla omezení. Projevila se to i v železničním provozu. Jelikož byl Děčín vždy významným dopravním uzlem, přistoupilo ředitelství severozápadních drah k zostřeným kontrolám a změně dopravního řádu. „Při rychlíkové dopravě s cizozemskem na prohlídku pasů a zavazadel“ se měl připravit každý cestující bez výjimky. Muselo se tak počítat minimálně s jednohodinovým zdržením. Mimo to, některé vlaky z Děčína směrem na Drážďany a Berlín vyjížděly dříve, jiné směřující na Vídeň naopak trochen později. Pár spojů bylo omezeno úplně. Tak se praví v tiskovině Národní politika č. 347/1915, na straně páté.
Reklama na Dra Dralle-ho březovou vodičku na vlasy
Děčín – V novinách Národní politika č.26 byla roku 1908 uveřejněna v komerční příloze reklama na zázračnou vodičku na podporu růstu vlasů. Upozorňuje hrdě, že „Dra Dralle-ho březová vodička na vlasy“ je k dispozici ve velkém, ba ve množství pro celé Rakousko-Uhersko! A koho že kontaktovat pro koupi? Nu, přeci M. Hoffmanna a spol., v Děčíně nad Labem. Společnost Hoffman získala od firmy Dralle, sídlící v Německu, licenci na prodej kosmetiky, a to hlavně pak mýdla, parfémů a různých vodiček i v rámci Českých zemí. Tyto reklamy nebyly v novinách ojedinělé. Některé mohly být klamavé. Dodejme však, že se v tomto případě pravděpodobně nejednalo o podvod. Podnik Dralle byl významný. Dnes je součástí koncernu L’Oréal. V Děčíně se opravdu nacházel nejen sklad, nýbrž pak i výrobna produktů Dra Dralle.
Oslavy 28. října v Podmoklech
Děčín – Po celé Republice se konala ve svátek celá řada zajímavých sportovních a kulturních akcí. Někde se hrála kopaná, jinde se šlo do průvodu, nebo na divadelní představení. U hrobů legionářů se ctila památka padlých a zemřelých ve Světové válce. Všude bily zvony, byla slyšet zpěvu a národní hymny. Výročí samostatnosti se oslavovalo. Nebylo tomu jinak ani v Děčíně a Podmoklech. Brzy ráno v sedm hodin se pořádal štafetový běh na 1500 m., dopoledne na náměstí v Děčíně byl započat průvod. Odpoledne kolem třetí hodiny se konal zápas v házené S. K. Podmokly – Děčín vs. S. K. Mělník (ženy), ovšem že na hřišti nebylo chybět ni fotbalového utkání. Nastoupil tým S. K. Podmokly – Děčín proti V. f. B. Mariaschein a později proti Galofric Praha. Tak se píše v novinách Národní politika č. 293/1930 z 24. října na straně třetí.
Reklama na mýdlo proti pihám a naopak pro dobrou pleť
Děčín – V Děčíně a Podmoklech se nacházela i za Rakousko-Uherska celá řada fabrik a továren. Spousta z těchto byla známá v tuzemsku i cizině. Města tak byla známa čokoládovými a cukrovými výrobky firem Hartwig a Vogel, Jordan a Timaeus, Otto Rügel, ale i voňavkami a kosmetickými přípravky firem Odol a Dralle, ba i barvami Leonhardi. V inzerci v periodiku Národní politika z 19. srpna 1907 je uveřejněna reklama na „Mýdlo z liliového mléka s koníčkem“ od Bergmanna a spol., kteří sídlí v Drážďanech a taky v Děčíně nad Labem. Píše se tu, že podle neustále pozitivně naladěných přicházejících dopisů, tento výrobek „jest a zůstane nejúčinnější ze všech medicinálních mýdel proti pihám a k docílení i zachování jemné a měkké kůže a růžové pleti.“ K dispozici byl podle reklamy za drobný peníz (80 haléřů) ve všech drogériích, lékárnách a obchodech s voňavkami a mýdly, ba i kadeřnictvích vůbec.
Děčín a Podmokly obsazeny!
Děčín – 13. prosince 1918. Do Děčína a za krátko i do Benešova nad Ploučnicí dorazila československá vojska. Kurýr vyrozuměl purkmistrovský úřad a městskou radu, včetně místodržitelského rady a vrchního komisaře. Obdobně tomu bylo i v Podmoklech. Starostům měst bylo předáno sdělení v angličtině: „Vojenskému velitelství v Děčíně! Podepsaní vyslanci přijedou zítra 13. prosince do Libverdy. Starostové se žádají, aby je tam očekávali. G. H. Grosfield, major britské armády a Josef Coul, kapitán francouzské armády.“ Čtyřdohodoví důstojníci dorazili na místo určení. Obeznámili posléze všechny, že dojde k obsazení měst československými jednotkami. Starosta Děčína pronesl, že pevně stojí za Willsonovým Sebeurčením Národů s pevnou vírou, že to prospěje i zdejším Němcům. Francouzský důstojník však odvětil: „Před sto lety tu bylo všecko české.“ Na to se strhla lavina poznámek, že Děčín nikdy, ani před 100 lety, českým městem nebyl. Československé jednotky obsadily veřejné budovy, úřady a poštu. Odřízlo se telegrafní spojení a naopak se obnovil provoz na dráze, který byl důsledkem týdenní stávky zastaven. Tak jest psáno v Národní politice č. 296 ze dne 14. prosince roku 1918 na straně první.
15 let SK. Podmokly-Děčín
Děčín – V srpnu roku 1936 oslavili sportovci-hraničáři z SK. Podmokly-Děčín patnáctileté výročí svého trvání. Neoslavovalo se jinak, než-li sportem. Hned prvním slavnostním aktem sportovců byl štafetový běh na zámek a zase zpět na hřiště. Posléze zde zavlál klubový hraničářský prapor a pronesla se slavností promluva. Vojíni se tak dočkali „všeobecného uznání za vykonanou práci klubu od jeho založení, jak na poli sportovním a tělovýchovném, tak i po stránce národní a humánní.“ Hrálo se vojenské hudby, slyšet byl samozřejmě i hymnus. Místní se už nemohli dočkat kopané. A že Klub SK. Podmokly-Děčín sehrál v sobotu a neděli hned šest zápasů s mužstvy z okolí! Ne vždy sice vyhráli, ale ukázali, že hra s kopačákem je jejich silnou stránkou. To všechno se psalo ve večerníku Národních listů z 22. srpna 1936 na straně šesté. Děčín se už dříve pyšnil fotbalovou tradicí a ani dnes tomu není zdaleka jinak.
Z České Kamenice sklo ve světě všude známé
Česká Kamenice - „Jak za starověku byly známé sidonské skleněné výrobky a duté sklo alexandrijské a ve středověku sklo benátské a cařihradské, tak od konce XVII. a počátku XVIII. má světovou pověst sklo z Českých skláren“, jak se uvádí v článku o Děčíně a jeho soudních okresech z roku 1928. Sklářství bylo významným řemeslem a průmyslovým odvětvím na českokamenicku. Ba, nacházely se tu první české sklárny vůbec! V tomto okresu bylo na pět hutí, několik desítek rafinérů, vyrábějících duté sklo a lustry, dokonce i 500 malých domácích podniků. Bylo zde malířů, brusičů, leptářů, pasířů a rytců a dalších. Mnoho z nich „jsou praví umělci, jak je možno přesvědčiti se ve sbírkách skla v Umělecko-průmyslovém museu v Praze. Většina výrobků (80%) se vyváží do celého světa.“ Práce skláře je však velmi nezdravá. Nemocenskému pojištění tak pro jistotu podléhá na celém Děčínku na 40 000 osob. Je tu celá řada záložen, filiálek a peněžních ústavů. Jmenovitě důležitá se zdá býti „Česká záložna“ v Podmoklech. Tak se praví v periodiku Národní listy č. 13 z 12. února 1928 na straně deváté.
O Češích v Děčíně a Podmoklech
Děčín - Podmokly a Děčín se dostaly do novin nejednou. Tu v podobě reklamy na produkt nebo výrobek, tu zase bylo upozorněno, že jsou města vhodná pro návštěvu výletníkům. Psalo se však i o tom, jak tu došlo ke střetu českého a německého živlu. Čím více sílil průmysl a zvětšoval se počet české menšiny, tím více bylo protičeských nálad. Už se objevovalo ryze českých obchůdků a zařízení, jako byl hostinec pana Remiho na Rozběleské ulici, kupecký obchod p. Johnů, kloboučník pan Železný, krejčí p. Michálek, obuvníci p. Tichý a p. Pýcha, a další, ale bylo jich tak kolem 15. V továrnách pracovalo na stovky Čechů. Nicméně v Podmoklech byla Čechů tak jedna pětina, ve městech Podmokly-Děčín se jich čítalo na pouhou jednu osminu. Ale i to stačilo k tomu, aby se konala protičeská demonstrace. Proslýchalo se, že byla svolána německými socialisty. Na druhé straně stáli čeští sociální demokraté. Pomístní znalec poměrů si stěžuje: „Bývá sice občas v pražských denících zpráva, že Češi v Podmoklech pořádají nějaké to divadlo, zábavu, stromek vánoční – ale to je zpravidla vše. A přece navštěvují Podmokly ne sta, ale tisíce českých výletníků.“ Nikdo se k Čechům na hranicích nehlásí. Agituje, aby se do Podmokel a Děčína investoval český kapitál, aby tu vznikl další český podnik. Dodává: „Tady je zranitelné místo protivníka, tady nasaďte páky.“ Tak bylo psáno v Národních listech č. 37 z 23. července 1897 na straně dva a tři.
Děčín prvorepublikový
Děčín - Příspěvek jednoho čtenáře pro Národní listy č. 4 z roku 1931, který bydlí v Podmoklech, hezky vykresluje atmosféru prvorepublikového města. Ve článku píše, že Děčín, stejně jako jiná německá města, si zachoval svůj vzhled i počas Velké války. Stále se jej i po letech drží česko-německý dualismus, ať už v dobrém, nebo ve zlém. „Děčín, který má kolem 10% Čechů, má československý střih.“ Jsou tu patrné demokratické mravy, každý se tu snaží dorozumět se s Čechem. Vládne tu poctivost a rozum. „Ale jeden (rakouskouherský) rys si Děčín uchoval, je to rys zámeckého katolictví, které ovšem jej činí dnes poetickým, městem lilií a kultu mariánského.“ Koná se tu proto celá řada katolických slavností, vzniká tu spousta spolků a mládežnických organizací. Některé pravda, mají jen krátkého trvání. Nicméně nehrozí, že by tu nebylo živo! Každou neděli tradičně někteří Děčané vycházejí do přírody, těší se dobré hudbě, oblečeni v pánských nebo tyroláckých krojích pijí a zpívají. Čtenář kvituje dále, že „Děčín má posádku ryze českou, učí se česky a má kostelíček sv. Václava – patrona České země.“ Každý Čech se tu cítí jako doma, jako by se tu vůbec nemluvilo německy.
Zlatá kniha československé hospodyňky
Děčín – Statisícům žen v domácnosti byly za První republiky známé tuky na vaření a smažení od firmy „Centra“, sídlící v Děčíně nad Labem. Jistě nejednu potěšilo, když bylo s velkou slávou uveřejněno, že při zaslání 50 prázdných obalů margarínů a tuků značek Vitello, Liga, Rekord, Centra, Era a Buk právě na adresu firmy Centra, obdrží každý kdo tak učinil zajímavou publikaci. Tak zovanou „Zlatou knihu hospodyňky“. Možnost získat jeden svazek publikace měl tak opravdu každý. Měla na 237 stran, byla bohatě ilustrovaná a nabízela množství rad, jak se umě starat o domov, manžela, ale i o svůj vzhled. Poskytovala pokyny, jak se oblékat a jaké nosit prádlo. Dávala tipy ženě, jak být stále krásná. Vyšlo v periodiku Národní listy, dne 20. září roku 1930.
Zpráva vystěhovalcům do Ameriky
Děčín – Emigrace do Spojených států po roce 1848 byla jevem masovým. Mnoho našich rodáků z Českých zemí raději z Rakousko-Uherska odešla za oceán. Úřady se snažily pohyb a útěky za hranice omezit. V Národních listech z 1. 12. Roku 1905 se píše, že přechod přes sasko-rakouské hranice je dovolen pouze jen přes železniční stanice v Děčíně, Podmoklech a Chebu. Komuniké z pera ministerstva zahraničních věcí a ministerstva vnitra uvádělo, že hrozí nebezpečí masového propuknutí cholery, a proto je nezbytné vystěhovalce hlídat a jejich přesuny regulovat. Ostatní stanice byly pro tyto uzavřeny: „Linie Hamburk-Amerika a severoněmecký Lloyd byly saskými úřady o tom vyrozuměny…s nimi v kartelu stojící cizozemské lodní linie“ taktéž. Vše muselo být prováděno v souladu s nařízením z registrační stanice v Lipsku. Mimo to, byla záhy zřízena v Děčíně, Podmoklech a Voitersreuthu lékařská kontrolní stanice. „Se strany Saské nezamýšlí se tím uzavření dopravy vystěhovalecké, nýbrž prohlíženy budou vlaky, s vystěhovalci přibylé do jmenovaných stanic pouze v té příčině, nenalézají-li se snad mezi cestujícími cholerou nemocní, neb touto nemocí podezřelí.“ Aby se toto nařízení dodržovalo, byla zalarmována i pohraniční policie.
Ostatní periodika:
Krásné Děčínsko
Děčínsko – Opravdu chytne za srdce, jak se hezky malebně vyjadřuje novinář o Děčínsku k roku 1879 v periodiku Blahověst č. 29. Obdivuje krásnou krajinu tohoto kraje, poeticky líčí skaliska kolem místních řek a ty pěkné šíré lesy. Neopomene pochválit rod Thunů. „Okolí zdejší jest tak vábné, vzduch tak čistý, kořeněný…kam hleděti dříve – na ten smělý most, jenž ve výšce přepíná řeku, na ty loděnice, továrny, letohrádky či na to zelené údolí, které lemuje ten poutavý obraz.“ Zastavuje se tu na chvíli, pak však po řece Labi směřuje k českému Halšttatu, jak nazývá Hřensko. Klaní se zdejší přírodě. „Na kolmých skalách naneseny balvany tvarů nejrozmanitějších, na nich jak z hříčky sedí jiné…“ Na kamenech stojí jedle a modříny a „pod nimi domky révím zahalené“. Podivuje se, čím se tak zdejší lidé asi živí? Odpovídá si záhy. No přeci turismem!
Světový závod pro zprostředkování sňatků
Děčín – v Plzeňských listech z 13. prosince 1890 na straně čtvrté je zajímavá reklama na tak zovaný „Světový závod na sprostředkování sňatků“. Nacházel se v Děčíně nad Labem. V této inzerci stálo, že pro veškeré obvody okresního hejtmanství v Českém království se hledalo důvěrníků, kteří byli znalci všech poměrů obyvatelstva. Byla vyžadována mlčenlivost, odměnou byla vysoká provize. V závorce bylo uvedeno: „bez konkurence“. Podobné firmy existují i dnes, spíše však v podobě seznamovacích agentur. Nabízející zprostředkování sňatků pro partnery všeho druhu. Klientů i zaměstnanců pro tento závod se jistě našlo nemálo!
LM, 12. 5. 2013