Jak se (znovu) vyklízelo pohraničí? Divoký odsun v Děčíně.
Po obsazení Děčína a Podmokel Rudou armádou v květnu 1945 se věci daly rychle do pohybu. Začalo se s vysídlováním obyvatel německé národnosti. Představa soužití Čechů a Němců v jednom státě po Druhé světové válce byla nemyslitelná! Vždyť i prezident republiky Edvard Beneš pronesl k lidu československému na adresu Němců tato slova: „Tento národ přestal být v této válce už vůbec lidským, přestal být lidsky snesitelným a jeví se nám už jen jako lidská stvůra…Řekli jsme si, že musíme německý problém v republice definitivně vylikvidovat.“ Velitelé vojsk, národní výbory a revoluční ozbrojenci se jako na pokyn v červnu a červenci jali kolaboranty intenzivně trestat a Němce vyhánět! Revoluční gardy přijely do Podmokel už 16. května 1945.
Němci byli zbaveni československého občanství. Každý Němec byl zaevidován. Pro čekatele na transport do Německa a pro zrádce a podpororovatele nacismu se vytvořilo internačních táborů. V Děčíně a Podmoklech táborů bylo hned několik. Třeba v Bynově, Boleticích a v samotných Podmoklech. Známý je ale i tábor na Rabštejně. Vždyť aglomerace Děčín-Podmokly byla odnepaměti místem s většinou německého obyvatelstva! Bylo jich tu na tisíce! Čistka byla potřeba.
Obr.: Odsun Němců (Východní nádraží Děčín) (dig. archiv autora)
Revoluční gardy, SNB a vojáci začali za dozoru Okresní správní komise Němce v houfech hnát mimo historické hranice předmnichovského Československa. Po dráze každou chvíli jezdil vlak napěchovaný Němci. Do Saska zase mířilo nepřebeřně nacpaných nákladních aut. Sem tam byla do Němec vypravena po Labi i loď. Ostatní byli hnáni za hranice po vlastních. S sebou si mohli vzít pár drobných osobních věcí a zavazadel do 20kg na osobu. Museli být odejiti, protože byli Němci. Do 14. července 1945 bylo deportováno jen z Děčína a Podmokel asi na 11 000 Němců! Prázdné byty zajistila policie a připravila je pro nově příchozí české osídlence.
Stovky Němců však odešly dobrovolně dřívě ještě po 9. květnu 1945. Strach z toho, jak se Češi k Němcům zachovají, byl veliký. Často zde zanechali při úprku nemalý majetek, který byl v rukou jejich rodin po generace. Jejich domy se staly terčem rabování a loupeží. Někteří si sáhli raději na život, než aby museli odejít. Sem tam došlo i k přestřelce a úmrtí. Násilnosti byli na denním pořádku. Drtivá většina obyvatelstva Děčína a Podmokel však zůstala a čekala, co se bude dít. Po Divokém odsunu přišel odsun Organizovaný: do 1. listopadu 1946 bylo z Děčínska odsunuto z evidovaných 125 000 Němců celých 121 000! A německý Tetschen se stal ryze českým Děčínem.
Obr.: Odsun Němců z Děčína (dig. archiv autora)
Ne každý Němec byl kolaborant, zrádný živel a podporovatel nacismu! Němečtí sociální demokraté a komunisté ale i další podporovali Čechoslováky, a to i v těžkých třicátých letech. V době války byli členy odboje a antifašistických organizací. Pomáhali v květnu Čechoslovákům převzít moc ve městech. Ale i nad těmito se vznášela ve Třetí republice řada podezření z kolaborace a protistátní činnosti. Našli bychom poměrně dost Němců, kteří byli potrestáni neprávem; byli vyhnáni ze svých domovů ze Sudet, či zažili po válce v Československu neskutečné útrapy.
Němeli bychom však zapomínat na zlo, které Němci páchali na Češích – a to nejen za války, ale i při odsunu Čechů z pohraničí po Mnichovu, během 30. let, po Velké válce, ba i mnohem dříve v 19. století. Nevraživost Čechů a Němců byla staletá! A to i na Děčínsku. Jen díky Odsunu se vztahy těchto dvou národů normalizovaly. Dokonce by se dalo říci, že jsou teď jedny z nejlepších vůbec! Spolupracují a nejsou si na obtíž. Není tu již křivda. To zlé bylo přeci jen k něčemu dobré. Nemyslíte?
8.6. 2014, ML