Jak cikáni udělali, že stavení nikdy nevyhořelo?
"Vedle různých pověr o cikánech udržela se mezi lidem dlouho víra, že mohou udělati, že stavení, zvláště stodola, nikdy neshoří...(Z vyprávění lidu vesnického pamatujeme na tyto příběhy:) V sousední vesnici pokryli si hospodáři své stodoly novými došky. Nedlouho na to šel tudy cikán, který si zvědavě nové střechy prohlížel a jednoho z hospodářů upozornil na to, že má střechu trochu rozcuchanou a že by mohla snadno chytnouti. On prý mu ji opraví tak, aby nikdy nevyhořela. Když sedlák dal své svolení, vzal cikán suchou metličku, rozžal ji a tou střechu zapálil. Když střecha hořela, běhal cikán 'kolo a křičel >hora — roha«. Plamen valil se až ku hřebenu střechy a v tom náhle uhasí. Střecha pak nejen že neshořela, byla tak pěkná a rovná, že nikdo z okolních takové neviděl...(Jinde zase) sedlák pošíval stodolu došky. Šel okolo cikán a nabízel se, že střechu připálí, aby nikdy neshořela. Sedlák svolil a cikán podpálil došky sirkou. Při tom cosi nesrozumitelného mumlal a sedlák zaslechl jen slova: »hinauf, hinauf!« Oheň plazil se vzhůru po doškách, opálil je, ale nespálil. Druhou stranu střechy chtěl si již sedlák připáliti sám. Podpálil tedy došky sirkou a volal: »hinauf, hinauf!« Stodola celá shořela. (Obdobně pak v Šiškovicích) šli cikáni okolo stavení, jehož novou střechu hotovil se právě hospodář přiřezati. Jeden z cikánů zastavil se u toho stavení a nabízel se hospodáři, že mu pomůže. Když tento svolil, zapálil cikán střechu a volal: »Ne vohin? Ne vohin?« Po chvilce oheň ustal, došky pak sice byly poněkud opáleny, ale sláma na okrajích byla rovná. Cikán dal ještě hospodáři kořínek, který týž měl zakopati pod stavení, aby nikdy nevyhořelo." Více: Antonín Blažek, Jak cikáni udělali, že stavení nevyhořelo?, IN: Český lid XII, Praha 1903, s. 61-62.