"V Americe na ostrově sv. Tomáše dne 30. září 1816. Muj milej Tatíčku a Milá Matičko a moje nuly Bratří, a Moje Sestřičky, Já troufám Bohu všemohoucímu že já vás s terna parma řatkama neobveselím...já sem juž lidi poznal v Ruslantu tak v Polsku a v Prajsku a v holantu a ve francousky. Nebylo na tom dost šel sem pryč a šel sem do Hamburku. Tam se mně taky zle vedlo, ale byl sem tam 2 roky. Ty časy, když ti Ruse před Hamburkem byli a ti Francouzi v městě, to sem někerou hodinu na vás pomyslil, když ty kule do města lítaly a z města ven...Když tobylo všecko srounany to byla hrozná drahota. Pomyslil jsem si Dež přič, kam pudeš fšudis južs byl. Šel sem sontak našpacir, to šel předemnou jeden šifkapitan a jeden kaufman to rospravěj francousky, že von tu druhou neděli šifuje, do Americkí země dosantomasu (do města sv. Tomáše), a má sebou jednoho truhláře vzít. já to slišim, nebo ja rospravim francouski a neinecki a Buski, tak já jemu hned vodpovedel Moje ínišlinki sou do americkí zeme jit...Ted sem americkí zemy, ted nemůžu prohroznou horkost rtelat a žádna zima nejni nebo to porad tak horko že vi ste jak si živi takovi horko neměly ja du v košili a ti černi dou nahi. Peněz je dost ale draho jak ti žencki tak ti muski cerili jako uhel. Vodtoho hrozniho horka dostanou ti lidi červi do noh a ja je juž mam taki a to se mie nelibi a to hroznihorko to je porad horko und horko...Ta insl je samí kopce hrozni. Stojné to město tak velki jak Breslau...V santomasu anebo v celi americki zemi ti muski a ti žencki kupujou a prodávaj to koupil 12 Muskejeh — 3 žencki která jedna vosoba mu přišla 300 španihelskejch tolarů dihich se chtěl voženit tak si musim zenckou koupit, diž se mne nelibi mužů ji prodat, ja nejsem se svim živobitein jistej nebo musíin porad 2 pistole při sobě nosit, nebo ti černi sou tak jak ti divoki, a ja je učim dělat, dicki mislim že tam nezůstanu pro hrozni horko. De mně porad vozabiti... Dal nemůžu jit to sou lidi tak divoki, jak vlci, hned jednoho rostrhaj a snědi...Pište mne hned naspatek zatovas rodiče prosym ja na vas nezapomenu mi milí rodiče muj dobrej tatíčku a matičko, dekuju vam za vaše vichovani 100, ze mne je juž človek Táti Mat Br Sestri Přátele a všeckni známi- 1000 krát. Taticku a matičko ja zůstávám vaš upřimni Sin Franz Homolka." František DOUBRAVA, Dopis Čecha z Ameriky r. 1816., IN: Český lid XXII, Praha 1912.
