Dějezpytné aktuality, č.3 - Pivovary Děčínské
Prostřednictvím série krátkých článků se čtenář dozví o zajímavých historických památkách a místech města Děčína a jeho okolí. Povětšinou se bude jednat o místa a pozoruhodnosti málo či více známé, leč hodnotné, které věru rozhodně stojí poznat o to více. Možná si už ani neuvědomujeme, že Děčínsko je kulturními výjimečnostmi přímo nabyté. Nemělo by se na tak neobyčejná bohatství zapomínat. Ba měli bychom se naopak občas na tyto pomnít. Nicméně na některých se podepsal již zub času, pamětihodnosti chřadnou a chátrají; o jiné je dnes naštěstí péče větší. Ale co se stane, až zapomeneme i na ně?
Tekutý chléb pro Admirála!
Děčín – Pivovarnictví. Každého určitě napadne, že se tento článek bude zaobýrat Děčínským pivovarem. Mohu čtenáři dát za pravdu. Leč jen částečně. Samo sebou, že zmínka o pivovaru padnout musí. Vždyť je to věc dnes aktuální. Nicméně, proč se nejdříve nedozvědět i o pivovářečnisctví v okolí Děčína obecně? Tak pojďme na to.
Vaření piva bylo pro města vždy právem výsadním. Tvrdě vykoupeným. I měšťané z Děčína byli tímto privilegiem obdařeni, ba dokonce ještě před patnáctým stoletím. Ten, kdo neměl tuto výsadu, nemohl vařit ani prodávat dobrý a lahodný pivní mok. Však, co se nestalo! V okolních vesničkách kolem Děčína nikdo na zákaz nedbal, sedláci se nebáli vařit tekutý chléb a prodávat ho! Víme, že tomu tak bylo na Javorech, Prosetíně, Lesné, ale i v Želenicích. To velmi popudilo Děčany! Vrchnost sedláky potrestala. Přesto povolila několika hospodářům vařit pivo; a to převážně pak jen v hospodách. Velkovýroba spojená s velkoprodejem nepřicházela v úvahu. Ta byla v rukou města.
Doba ale pokročila. Šlechta začala podnikat. Někteří páni se ujali v rybníkářství, jiní našli lásku v lesnictví. A jiným se zalíbilo vaření piva. Nedaleko odtud, v Jílovém, vznikl malý, za to ale prosperující pivovar. Ten začal čile konkurovat městu Děčínu. Obdobně tomu bylo i na statcích v Libverdě, Býnově a Podmoklech. Vždyť i na farách si začali sami vařit pivo. Měšťané už neměli sílu se postavit šlechtě na odpor, a tak se monopol na pivovářečnictví rozpadl. Přispěl tomu jistě i spor měštanů s Bünauskými. Ostatní páni, včetně Thunů, také pokračovali v podobném duchu. A pivovarnictví jen kvetlo.
A čtenář už tuší, o čem budou následující řádky. Kolem roku 1700 padlo rozhodnutí, že vyroste v Podmoklech nový velký pivovar. Nicméně nemylte se, nejedná se o ten, který my známe. Tento byl v roce 1848 stržen. Jednak to bylo kvůli výstavbě železniční trati do Němec a jednak kvůli tomu, že pivo nebylo moc dobré. Pivovar totiž neměl zdroj kvalitní vody. Tu si bral přímo z Labe. Jistě muselo pivo a destiláty, řekněme si upřímně ani zdaleka ne první jakosti, chutnat každému!
Pravdou je, že se vytáčelo v Podmokelském pivovaru Thunů čím dál více, objem výroby se zvyšoval. Ba, v blízkosti byl postaven hostinec, rybník a lovecký dvůr. Měšťanský pivovar zanikl hned záhy za necelých dvacet let potom, co vykvetl v Podmoklech ještě větší a výkonnější pivovar. Měšťané se nemohli rovnat tak velkému komplexu. Stejně tak je dala do kapsy i lepší technika výroby. Zrod pivovarské akciové společnosti v roce 1919 rozvoj jen urychlil. Pivovar si dokonce zakrátko získal velké renomé, a to nejen v Německých zemích, ale i v zámoří, včetně Spojených států.
Pivo neslo etikety s vyobrazením admirálů, kapitánů a námořníků. Skvěle tak propagovalo Děčín jako město plavby. A kdo by si nevzpomněl na značky, jako je Kormorán, Ležák, Rumburský hraničář, Kotva nebo Korbel? Ta doba je dávno pryč. Dnes jsou plné ruce práce s tím, aby vzniklo v areálu pivovaru velké nákupní centrum. Naštěstí jsou budovy památkami, nejen historickými. Podle toho se k nim také tak při rekonstrukci jistě přistupuje. Jen připomeňme, že stavby projektoval i František Ringhofer. A že Ringhoferové nebyli zrovna rodinou neznámou. Právě naopak. Byli to proslulí podnikatelé a průmyslníci.
Člověk má jistě obavu, co se z Centra pivovar vyklube, ale musíme být optimističtí. Alespoň nám pivovar nespadne na hlavu. Srdce musí zaplesat, když se Centrum pivovar nechalo slyšet, že se znovu v těchto prostorách bude točit pivo. A že už bylo načase, viďte?
LM, 2. 3. 2013.
Vyšlo v tisku jako Z historie Děčína. Seriál Deníku 3. díl: Tekutý chléb pro admirála!, IN: Děčínský deník č. 164, 17-7-2013, s. 3.