Dějezpytné aktuality, č.2 - Želenická tvrz
Prostřednictvím série krátkých článků se čtenář dozví o zajímavých historických památkách a místech města Děčína a jeho okolí. Povětšinou se bude jednat o místa a pozoruhodnosti málo či více známé, leč hodnotné, které věru rozhodně stojí poznat o to více. Možná si už ani neuvědomujeme, že Děčínsko je kulturními výjimečnostmi přímo nabyté. Nemělo by se na tak neobyčejná bohatství zapomínat. Ba měli bychom se naopak občas na tyto pomnít. Nicméně na některých se podepsal již zub času, pamětihodnosti chřadnou a chátrají; o jiné je dnes naštěstí péče větší. Ale co se stane, až zapomeneme i na ně?
Kampak jdeš, muži? – Jen do lesíka, tamhle, na bažanta.
Děčín – Želenická tvrz. V Želenicích to dříve vypadalo úplně jinak. Do 19. století to byla krajina plna lesů, luk a polí, potulovala se tu zvířata, ptáci zpívali a i té zástavby tu bylo pomálu. Sem tam pár budov, malá osada nebo vesnička. Nic víc. Nemluvě o Bažantnici. Tento malý lesopark, jak už název vypovídá, byl nabytý zvěřinou; tu běhal bažant, tamhle srna a tam divoké prase. Ideální místo pro šlechtice. Nu považte, proč si tu nepostavit malé sídlo? Je tu pohoda, klid; tak šup šup, kupuju a čeládko stavět tvrz. A rybník k tomu. A cestu. Tak a je to. Můžu si lovit, co se mi zlíbí. Tak už nerušte.
Pravdou je ale, že rytířská tvrz tu v Želenicích stála už od dob středověku. Od 14. Století se tu majitelů vystřídalo přehršle. Jmenujme si pro zajímavost tedy jen některé: Vantenberkové, Trčkové z Lípy, Bünauští, a nakonec pak i Thunové. Tato bytelná stavba měla chránit důležitou zemskou stezku, která tudy dříve vedla. Můžeme se jen domnívat, že byla několikráte napadena, ba i obsazena každým zlosynem, který chtěl kontrolovat tuto místní komunikaci.
Jen někteří z pánů si tvrz vydržovali jako své sídlo, jiní spíše preferovali stavbu jen jako pomístní hospodářské a administrativní centrum. A věru, kolem dokola bylo plno vesniček; Chmelnice, Vilsnice, ba i středověké Želenice. Tvrz se rozšířila hned záhy potom, co byly vybudovány v okolí menší statky. Tvrz zanedlouho připadla velkému děčínskému panství.
Naneštěstí, situace po Třicetileté válce nedala tomu jinak, než že lesk a sláva tvrze upadla v zapomnění. Páni museli majetky a sídla prodávat, někteří však v úprku se strachem o svůj život ani toto nestihli. Thunové, noví majitelé a páni Děčína, nechali strhnout skoro většinu budov statků; a vystavěli nám právě tu onu známou Bažantnici – oboru. Zbytky tvrze přežili 18. století, ba dokonce donedávna, se tu pyšnila jako upomínka malá „myslivna".
Jak čas plynul, obora byla přeměněna v park. Jediné co nasvědčuje tomu, že tu kdysi opravdu tvrz stávala, jsou kamenné zbytky zástavby budov lesovny. Ale už ani ta lesovna zde nestojí. Na tom místě je zřízen bicrossový areál. A že je hojně využíván. Ba, co by kamenem dohodil, tu stálo dokonce Letní kino. Ale toto již není funkční, filmy se tu nepromítají. Lesík býval donedávna zaneřáděný odpadky a vůbec vypadal nehezky.
Želenice už rozhodně nejsou to, co dříve. Ta tam je zvěřina, ta tam jsou luka a bujné lesíky. Pryč je těch pár vísek s drobnými statky. Jen tamhle, v blízkosti paneláků, v bicrossovém areálu, leží v zapomnění archeologické naleziště, které svědčilo o tom, že tu kdysi bylo důležité středověké sídlo rytířů.
LM, 1.3. 2013.