Děčín – město sportu a tělovýchovy
Sportovní duch je s naším městem spjat odnepaměti. Děčíňákům nikdy nebyl sport proti srsti: naši hráli odkakživa fotbal i další míčové hry. Neváhali a zahráli si s vervou flortbal i hokej. Pinkali si, hráli přehazovanou a házenou. Ovšem že ani kanoistika a veslování, ba ani rachtání se ve vodě a plavání Děčíňákům nebylo cizí. A když si chtěli dát po papuly, vešli do ringu a zaboxovali si. A někdo zase hups na kolo a frrrr na dlouho závodní jízdu z místa A do místa B a zpět. Jsme borci. A to jak čistě na amatérské, tak i na profesionální úrovni! Naši sportovci se zůčastňovali pravidelně mnoha klání a zápasů, a docela jim to i šlo! A vlastně, dodnes nám to jde, nejsme žádní peciválové a líní povaleči! A jak by taky ne, když Děčín je rodištěm jednoho ze zakladatelů Sokola – Myroslava Tyrše. Není pak případné, že nám tělovýchova a sport jde od ruky, ale i od srdce? Takže hýbat se, vstávat a cvičit!
Obr.: naši basketbalisté. Dostupné z www: https://www.bkdecin.cz/images/historie/History1.jpg
Jak každý ví, máme tu v Děčíně karate kluby, ale i kluby atletů a gymnastů, pak kuželkářů a krasobruslařů, tenistů a korfbalistů, ale i spoustu a spoustu dalších! Je toho přehšel, jako by se s tím snad rozrtrhl pytel. A to je dobře! Každý si najde to své. Dříve tomu bylo podobně, ale jistě klubů nebylo ani zdaleka tolik. Hlavní boom přišel až po Druhé světové válce, možná dokonce až mnohem později – v 90. letech 20. století? A kdy to vůbec začalo s těmi kluby obecně? Víme, že spolkové činnosti bylo znenadání dopřáno za Rakousko-Uherska. Od konce 19. století se tělovýchovné jednoty, jako byl Sokol a později Dělnická tělovýchovná jednota, těšily velkému zájmu. Vždyť v tělocvičnách tělovýchovných jednot si každý mohl vyzkoušet skoky, zápas, veslování, plavání, střelbu nebo šerm. Pořádalo se výletů, a to i do zahranučí. Vyžít se dalo samozřejmě v turistice nebo ve skautingu v Junáku. Sportovci byli samosebou členy sportovních klubů. Některé sportovní kluby v dlouholeté tradici pokračují do dnešních dnů, některé však už zanikly. V Lidových novinách a Národní politice se za První republiky setkáváme nejenou s tím, že se píše zejména o dvou děčínských sportovních klubech - a to o fotbalovém SK Podmokly Děčín a o Hellas Děčín – plaveckém klubu. Leckdy pak tyto zazářily na předních místech ve výsledkových tabulkách. Což zahřálo jistě Děčíňáky u srdce.
Sportovní duch neopustil Děčíňáky ani po válce. Také lidé z Děčína vždy rádi a zvesela demonstrovali, jak jsou nejenže jednotní, ale i patřičně tělesně zdatní. Zúčastňovali se sokolských běhů, ale i tělocvičení na Sletech i na Spartakiádách, a to i v totalitním Československu. Po Druhé světové válce vznikají v Děčíně další kluby. Ku příkladu druholigový hokejový klub HC Děčín ale i basketbalový klub! Nejdřív to byl Sokol a pak Lokomotiva. Od 90. let 20. století hrají naši basketbalisté pod klubem BK Děčín. A že jim to jde velmi dobře! Vždyť se také hned několikrát probojovali naši baskeťáci i do vyšších pater basketbalové soutěže! Samozřejmě se dál čutalo – kopalo se pod TJ Kovostroj Děčín, až se nakonec název klubu ustálil na jistě známější FK Pelikán Děčín. Ten však zanikl k roku 1998. A pak tu máme třeba i tenisový klub LTC Děčín. Nic to však nemění na tom, že tyto kluby, ale i ty další nejmenované – bez výjimky - mají za sebou nemalou historii a spoustu úspěchů! A co kluby, ale i samotní jejich sportovci! Oceněn byl po právu nejeden děčínský sportovec!
V novodobé nedávné historii nesmíme pozapomenout zmínit příkladně sestry Antošové, které bojovaly v řadě mistrovství, dokonce zápolily i na olympijských hrách. Chlubit se mohou bez okolků medajlemi za úspěchy za vskutku mistrné veslování. Máme tu ale i další skvělé sportovce, které bychom mohli jmenovat. Třeba i fotbalisté Šmicer nebo Voříšek vytřeli zrak svým oponentům hned několikrát a díky svému umu udělali nejenom svým klubům a fandům nesčetněkrát dobrý den. Sportovců z Děčína je však celá řada; díky nim se Děčín opravdu může nadýmat pýchou! Všem těmto, ale i sportovcům zasloužilým, ale i těm budoucím patří slova chlály a obdivu. Takže: Naprej!
LM, 27.12. 2013.
(vyšlo v rámci časopisu Enter DC, ročník 6., v lednu 2014 na s. 72-73.)