Čáry ovčáka proti vlkům
"V lednu roku 1692 radní páni v Turnově zvěděli, že v nedalekém městečku Rovensku žije člověk světom schodilý, Jiřík Loula, a ten že čaruje...při pastvě pomáhal ovcím..., aby vlk neměl nad nimi moci. I sousedním šlechticům posluhoval na dožádanou svým uměním. Rozumí se, že ovčák hned byl pohnán k examenu, sotva že čáry jeho se prozradily...Výpovědi ovčákovy se zachovaly. Na děkanství mluvil, kterak ovce před vlkem bezpečné býti mají, však aby vlk nikdy nebyl jmenován než Štěpán, totiž aby se vzalo maso Štěpánovo, kořen toten, hanaklika, pruškvorec, mandragoru (a další ingredience)...do vejehodu slunce o zelený čtvrtek vařiti se mají a velikej pátek ráno do vejehodu slunce kropiti. Z toho stáda že se dává jeden nejšpatnější kus Štěpánovi jakožto věrnému služebníkovi. „Zachovej mne Pán Bůh, abych měl jmenovati vlka vlkem než Štěpánem", a byť několik vlků k stádu přišlo, že jen řekne „The" a zatřase rukou, vlci odejdou. Potom Loula přiveden byl do radní síně a examinován...že jest byl opilej a k tomu že se zná. (Při dalším výslechu nicméně vypověděl obdobnou historku, ale dodal, že) kropívával i tu ovci, kterou obětoval Štěpánovi. Potom pravil, že dřívěji tu ovci vyhodil ze stáda, nežli ji tou vodou kropí a jiné spolu všecky kropí i svině. „Štěpáne, vem sobě tu, která se ti dává," a to mu říkává „Vem sobě"...dyž mu palečnicemi hrozeno bylo, dále to mluvil: Tu ovci obětovanou vezme vlk, kdy se mu namate. Jiného více že neví, děj se vůle Boží. Ďábla že se i satanáše odříká na věky. Žádného tomu že neučil, však že to dělal u p. Jaroslava i u p. Hubryka ve Ktově...Pan Jaroslav že mu dal jednou od tohoto díla 15 kr...Z přípisku na rubu listu poznáváme, že ovčák Loula vyvázl bez pohromy." J. V. Šimák, Kterak ovčák práti vlku čaroval., IN: Český lid IV., Praha 1895, s. 57-58.