Zpráva o divokém tanci z roku 1763.

14.05.2015 06:45

"V bibliothece Národního Musea v Pešti chová se ve sbírce příležitostných spisů, letáků, většinou z minulého století...knížka, jež obsahuje rýmovanou novinu o tom, jak byli v Čechách bezbožní tanečníci zle potrestáni...Po česku asi zní titul ten: Hrozná, strašlivá a neslýchaná událost o bujných tanečnících, které Bůh tohoto r. 1763 ve Virimě (?) potrestal, přednesená ostatním lidem k výstraze, tištěno r. 1764...Zajímavé je srovnati vylíčení této pokuty tanečníků se známou starší pověstí o podobné pokutě v Kölbigku...Pokud se týče »města českého« Virim (Viřim?), míněna snad osada na Moravě nebo má býti Kouřim?...Text ve volném překladě českém zní asi takto:

1. Poslyšte, křesťané, všecky panny a mládenci, co se pro tanec, přihodilo, v tomto roce stalo.

2. Vy, kdož tanec milujete, při pití a hudbě hýříte, čas jenom maříte, o svou duši se nic nestaráte.
...
4. Aby se Vám též nestalo, Vás nepostihlo, jako oněm tanečníkům, kteří pohrdali Bohem.

5. Ve Virimu se stala hrozná událost, o které vyhlašují noviny, o které poslyšte a jako výstrahu si zapamatujte.
...
7. Stalo se to po sv. Matěji, ke konci masopustu v neděli, sezvánělo se do kostela, oni šli do krčmy.

8. Deset děvčat a šest mladíků, volali ubožáci: Dokud se neodzvoní ke mši (po třetí), budem se baviti.

9. Šli hned do krčmy, posadili se za stůl, pili kořalku, skákali, zanedbali kázání.
...
12. Křičeli: Nalévejte za naše peníze vína do holeb, když jsme se napili, do syta se vytancujem.
...
15. Bezbožní pijanové odvětili: Byli bychom blázni modliti se na konci masopustu, lépe jest nám veseliti se.

16. Poslali pro muzikanty, aby jim skočně zahráli. Muzikanti kde se vzali, tu se vzali, nikdo neví, odkud a kdo byli.
...
21. Ve zlosti se jako ďáblové vztekali, rodičům spílali, džbánky vinné tloukli.

22. Ubozí rodiče s pláčem je varovali: Na věky tancujte, prokleté děti.

23. Čtyři děvčata se Boha bála, šla s rodiči domů, ale šest párů tančících vytrvalo a byli postiženi pohromou.
...
25. Od tance krev se jim řine z nohou, zakrvácí se podlaha, čtyři z nich zmizeli, Bůh ví, kam se poděli.
...
27. Šat jejich jest rozedrán, chodidla bez kůže, kdo se dívá, vidí kosti, bezbožnou veselost.
...
31. Pro hříšný tanec si toho trestu zasloužili, poněvadž nectili rodiče, hověli své libovůli." Líčí Ludvík KATONA, Maďarská knížka z r. 1764 o trestu bezbožných tanečníků v Čechách., IN: Český lid IX, Praha 1900, s. 385-388.