Z dopisů. O Čechách a Moravě kolem roku 1730.

13.03.2016 15:05

Georg Keysslers procestoval v první polovině 18. století střední a jižní Evropu. Navštívil Německo, Švýcarsko, Uhry, Itálii, Lotrinsko, ale i Čechy. Svou cestu pak popsal v nejednom dopise. Díky jeho líčení si můžeme udělat obrázek, jak to vypadalo v Čechách a na Moravě kolem roku 1730. Emil Hoffer zmiňuje: "Nedal se z Vídně obvyklou cestou poštovního spojení, nýbrž přes Znojmo, Jihlavu, Čáslav atd., která je o čtyři míle kratší. Ze Znojma čili jak prý tam říkají Snojmo (Snaim), po cestě osmi mil přišel do Jihlavy, kde si všimnul silného soukenictví. Kraj je dobrý a celkem úrodný, podnebí však je drsné, studené, musí se skoro celé léto topit a třešně toho roku uzrály teprve počátkem října. Zajímavá je episodka, kterou tu vypravuje: Několik mil před Jihlavou leží městys Brtnice, jež patří hraběti Calaltovi. Na místě, kde stojí hostinec „u orla", stavěn byl evangelicko-luterský kostel. Tomu však opíralo se římsko-katolické duchovenstvo a dříve než byl dostavěn, převedeno bylo stavení ve vlastnictví mnichu Pavlánských, kteří nalezli tam útulek, když klášter jejich stojící na výšině nad Brtnicí vyhořel. Když pak klášter znova byl vybudován, pronajali mnichové své zatímní sídlo jako hostinec...Na Moravě je ještě mnoho evangelíků...tajně konají své schůze...ku přijímání odcházejí prý do sousedních Uher...Kárá velikou lehkověrnost rakouské a české šlechty, což jí mnozí katolíci mají za zlé, zvláště když v Čechách před nedávnou ještě dobou prý měli plnou svobodu ve věcech náboženských a otcové nebo dědové mnohých vážených českých pánů byli protestanty...První místo, kam v Čechách přišel, byl Pfauendorf, kde si prohlédl oboru hraběte ze Sintzendorffu. V Německém Brodě podrobili čeští celníci zavazadla prohlídce...Všude na cestě chválí si Keyssler hojný výběr jídel a zaznamenává, že bylo lze dostati v Čáslavi kachny, kapouny, bažanty, koroptve a zajíce. Za to však noclehy byly nepohodlné, musili spáti na slámě a jen nějakou poduškou se uspokojiti. Ve statcích však mají za kamny zvláštní vyzděné místo, kam se chodí po úzkých kamenných schodech jako do kurnika a které je teplým koutkem ku spaní — dobře známá „pec"...ves v Čechách (od Husitských válek) zjevem velice řídkým. — čeština je tvrdší, než řeč okolních Slovanů...Leckterá dáma prý zvyká si směsi (Mischmasch) češtiny a němčiny...Na konec zaznamenává, že Čechy vynikají hojností drahokamů, jež nezůstávají za orientálskými. Vypočítává granát, jaspis, křišťál, ametyst, topas, safír, hiacynt, smaragd, rubín, beryl, tyrkys, chalcedon, sardonia, Chrysopras, karbunkl, diamanty a perly, z nichž nejlepší se nalézají u Horažďovic a pod hrady Rábím a Strakonicemi, české perly vynikají nad orientálské svou bělostí, avšak jejich bělost je mléčná, kdežto perly Orientu mají nádech belavého stříbra. České magnety jsou nad jiné lepší a lze je velmi lacino koupiti...V Ústí pil silné sladké víno zvané „Poszkalzky", jehož na městské vinici pěstují jen as na 30'—40 věder ročně a které je vždy kalné a přes rok nevydrží. Z Ustí do Petrovic (Peterswaldu) byla cesta nescnůdná, a půl hodiny dále překročili naši pocestní hranice české a za nedlouho dospěli do Drážďan." Viz Emil Hoffer, Zpráva o Moravě a Čechách z roku 1730., IN: Český lid VIII, Praha 1899, s. 207-209.