Přepis výslechu podezřelce z čarodějnictví (1737) z opisu 1885

10.03.2016 09:37

"Letha Páně 1737 dno 13. julii držený examen s Matoušem Rosolem, jinak Neřádem, ze vsi Hřed, k panství J. M. C. Točnickému poddaným, in puncto čarodějství u přítomnosti k tomu deputirovaných pp. Commissařův p. Václava Plychty a p. Václ. Borovce:

 

Jak se jmenuješ, jak starý a odkud rodilý? Matouš Rosol, jinak Neřád, to nevím, ze Hřed rodilý.

 

Poddaný neb svobodný a komu? Inu císaři pánu k Točníku se stavíme.

 

Ženatý neb neženatý a kolik dětí máš? Ženatý 1 1/2 léta, obtížena žena jest.

 

Proč jsi sem do arrestu přišel? Inu, urození páni, že mám být takovým člověkem zlým.

 

Jak zlým, v čem, pověz okolo-stojičnou pravdu! Inu, že bych měl lidem čarovat a kobyly kazit.
...
Co pak jsi mu učinil Jiříkovi Kostkovi, že on tě z toho udal, zdaliž jsi jemu koně mořil? I uchovejž mě Pán Bůh!

 

Proč ale tě udal, u koho udal a v čem vina záleží, netaj, v pravdě vyznej! Inu, že bych přej měl umořit dva valachy...Novýmu prej a tomu chalupníkovi.

 

Proč jsi je umořil, vyznej a netaj! Že prej nám měli na obilí pást; uchovej Pán Bůh, aby byli na klas spásli.

 

Tak se znáš k tomu, žes je umořil? I uchovejž Pán Bůh, urozený pane, kterak bych se znal, dyť žádnou škodu neudělali.

 

Tak předce nějakého takového učení pověrčivého jsi, že kdyby tobě někdo obilí spásl, že bys jemu učaroval a koně zkazil? Uchovej mě Pán Bůh, abych zavlest uměl aneb jim ublížil.

 

Dyť je ti Jiřík Kostka do očí mluvil a měl si se z toho na rychtě vyvédst, že si Viktorovi a Novýmu koně umořil; abys ses z toho vyvedl, pověz! No oni, urozený pane, pravili, on mi to pravil, dyž sme šli do kostela, dyž sme v Žebráce pili a Škrlanta se ptal, zdaliž to ode mne slyšel; on že ne. A na to sem (se) chalupníka ptal, zdaliž mě v důmnění má; on že mě nenaříká, pravil.

 

An si podobně Škrlantovi Sedleckému kobylu umořil a do kříže (pasáž zde chybí) toho dne též tvou kurvu(?) ve Zdicích podobně si umořil, jak si to učinil, pověz! I je, uchovejž mě Pán Bůh, abych co do kříže dáti měl, a Škrlant mně žádnej neublížil ani slovem, uchovejž mě Pán Bůh, ona mě nenutila ani slovem, abych si ji vzal, a já se nechtěl ženit, a sloužil sem na baště, ona teprve umřela, když se(m) sloužil u p. Chrstky, a já se jí neodpíral.

 

A podobně Jakubovi Vokáčovi ve Hředlích valacha si umořiti měl! Uchovejž Pán Bůh! Mám nato svědky, že ho přetrhl, když rudu vezl, slyšel sem to od Vavřince Hrstky, že jemu Vokáč povídal, že jej přetrhl a krve stržený v sobě měl a tam ležeti zůstal, kde jej přetrhl.
...
An když (si) na baště v Žebráce sloužil, od Sedleckých spasený Škrlantův Bašteckým ječmen platit si měl, ty ale pravil: Počkej. Sakramente, jak já brzo budu vědět, kďo ho tobě spásl; běžel si na pole, sebrals spasený ječmen, do kostnice si jej vhodil, a ten hnůj od těch koní si sebral a nesl k Božím mukám, co se od Žebráka k Praskolesům jde. Proč si to činil? Já(?), uchovej Pán Bůh! proč bych to dělal? On mne pan Bašteckej nehrdlil, abych jej platil; oni si tam čarujou, urozený pane, já tam nejsem.

 

Tak je pravda, že si do kostnice ječmen vhodil ? Uchovejž mě, Kriste Pane, jak bych mohl nerestného co na to udělat, abych měl do kříže nebo do kostnice něco dát.
...
A od koho si se to kouzedlnictví a pověrství cvičil? Já, urozený pane, nic neumím, aby se mnou bylo, jak chtělo; on když mu kobyla stonala, jiného sobě hledati musel, aby jí pomohl.
...
Darmo všechno zapíráš, neb skrze svědky přesvědčen budeš; vyznej raději v dobrovolnosti okolostojící nám pravdu. Inu, ať na mě dosvědčí to, urozený pane!
...
Když v ničem vinen nejsi, proč tě tvá milostivá vrchnost sem ku právu udala, an neradi nechají kontribuenta, tejrat. Inu, já nevím, urozený pane, já nejsem v ničemž vinen, než že na mě takové svědectví dal Jiřík Kostka.

 

Dyť by jemu tak vrchnost hned neuvěřila, kdyby pravda nebylo; tak darmo tvoje zapírání, to nic nespomůže. Inu, já se nemůžu přiznat, když nejsem vinen, kdybych (byl) vinen, já bych se přiznal.
...
Není tobě dále nic povědomo? Není, já nic nevím a ničím také sem žádnému nic neublížil."

 

(Poznámka: protokol by uložen spolu s prosebným dopisem pro hejtmana, kde Matouš Neřád žádá o prominutí neb proplacení doby, kdy byl jako nevinný v Žebráce po půl roku vězněn. Protože byl chudobný, prosil o 26 zl. na zaplacení všech dluhů. Hejtman Kirpall si na rubrum vyřízení poznamenal: "Z ohledu chudoby sem té naděje, že vzct. Magistrát milosrdně pokračovati bude." Jak je vidno, pro čarodějnictví odsouzen Matouš Neřád věru nebyl.)

 

Viz Výslech domnělého čaroděje (r. 1737). Opis z originálu, nalezeného v radnici města Žebráka roku 1885. Podává Jan Nedotna, IN: Český lid VI, Praha 1897, s. 163-165.