O původu skřítků, trpaslíků a lesních žíněk
"Když první andělé protivili se Tvůrci svému a byli ho neposlušní, svrhl je prý Pán s nebe...Pod těmi, kdož nejvíce proti Bohu svému se vzbouřili, otevřela prý se země, oni spadli do její propastí a stali se ďábly. Jiní spadli do skalních propastí, jeskyň a slují a proměnili se v ohyzdné trpaslíky čili horničky, skalní mužíky, jiní zase octli se v hlubokých lesích a z těch stali se lesní mužové a lesní žínky. Mnozí zapadli do různých vod a ti proměněni jsou ve vodníky, mnozí padli toliko na břehy řek a potoku, na louky a do hájů a z těch staly se víly a rusalky. Ale veliká část svržených andělů nedopadla prý ani na zem, nýbrž ostala mezi nebem a zemí...Že prý je vždycky, kdykoliv takové těžké mraky na svých bedrách nesou a s nimi letí, slyšeti, jak pod tíží jich sténají a naříkají. A na kterou obec nebo krajinu prý zanevřeli, nad tou prý pustí zhoubnou svoji mrakovou tíž a přivedou tak obyvatelstvo její do velikého neštěstí. Proto se za starých dob, proti těmto zlým duchům, jako škůdcům všeho lidstva posvěcenými zvony zvonívalo, jelikož posvátného hlasu zvonů nemohli slyšeti a snésti a proto prý daleko se zhoubnou svojí tíží zaletěli a tam ji se sebe setřásli. A proto také v některých krajinách až po dnes na mraky se troubí, mraky se zaříkávají a zažehnávají...Ale také prý moří tito povětrní duchové někdy všechnu krajinu suchem, přenášejíce mraky na krajinu jinou, kterou deštěm v čas potřeby opatřují...Hledí člověku, kde jen mohou, ublížiti a jej zničiti." Viz J. K. Hraše, Pověst o padlých andělích., IN: Český lid IX., Praha 1900, s. 440-441.