Hádání zloděje a záškodníka pomocí knihy modlitební

04.05.2015 10:23

"Před lety slýchal jsem v Opatové na Třebíčsku vypravovati o tom, kterak pomocí modlitební knihy „Velkého Nebeklíče" hádávali, kdo se dopustil krádeže nebo podobného špatného činu. Poznal jsem nyní, že tento způsob hádání znám byl ve veliké většině obcí západní Moravy...Komusi se ztratilo plátno, jež u potoka bělili; nechytli nikoho, přece však měli někoho v podezření. Aby nabyli jistoty, hádali pomocí evangelia...V Dlouhé Brtnici na Jihlavsku zavázali klíč do modlitební knížky „Velký Nebeklíč", a to tam, kde je tištěno evangelium sv. Jana: „Na počátku bylo Slovo." Klíč musí býti s dírkou, jak bývaly u starých zámků, a musí býti tak zavázán, aby rukojetí vyčníval z knihy. Dvě osoby drží každá s jedné strany prstem klíč pod očkem, tak že klíč spočívá na prstech; pohne-li a otočí-li se klíč, musí spadnouti. Třetí osoba si sedne a čte z druhého Nebeklíče počátek evangelia sv. Jana: „Na počátku bylo Slovo a Slovo bylo u Boha a Bůh bylo slovo." Než však počne čísti, musí říci, na koho chce evangelium čísti a musí tu osobu jmenovati. Jestliže uhodl, klíč se při čtení evangelia sám otočí a padne i s knížkou držícím osobám s prstů...(Jinde zase) když (ten nezujatý) evangelium přečetl, tázal se: „Ukradl to N.?" aneb „Udělal to N.?" jmenuje při tom osobu, na níž bylo podezření; po té chvíli mlčky čekal. Jestliže se klíč neotočil, hádal na druhého a na třetího, až padl na pravého, a klíč se pohnul. Aby nabyli větší jistoty, četli na téhož podezřelého člověka evangelium podruhé, a když se klíč opět otočil, měli jistý a neomylný důkaz o jeho vině. (Hádali podobně viníka při požáru, při ztrátě psa nebo krádeži)...Proč musilo býti čteno právě ono evangelium sv. Jana, nemohl jsem se dověděti. Avšak mluví se v něm o „svědectví" a o „vydávání svědectví o světle", a to nejspíše jest příčinou toho, proč ono evangelium jest ku čtení při tomto hádání určeno...Babička skoro sedmdesátiletá v Opatové vypravovala, že viděla jako malá holka stařenu, jak hádala z čarodějné knihy, kdo poranil její slepičku, jež přišla z cizího dvorů domů a kulhala...když dočetla, tázala se slepice, kdo jí to udělal. Jmenovala blízké sousedy z okolí, ale slepička odpovídala záporně, vrtíc hlavou; až přišla na pravého, slepička přisvědčila kývnutím hlavy." Líčí Fr. ŠILHAVÝ, Jak lid náš hádá o zloději a škůdci. I. Hádání pomocí Nebeklíče., IN: Český lid VII, Praha 1898, s. 356-357.