Vyprávění stařenky o Josefu II.

09.03.2014 20:01

"Podle vypravování 88leté stařenky, Anny Šešinové: císař Josef byl moc milostivej panovník a velkou lásku měl k chudému lidu, zvlášť k selskému. Von přej často po svý zemi v přestrojení za chudého člověka cestoval...Tak šel někudy po cestě v převlečení a potkal voráče s potahem. Idá se s ním do řeči a ten povídá, že jede na robotu a že už je pozdě, »Ale jdi, to snad ne,« povídá císař Josef, »no, ukaž, pojedu za tebe.« Vzal vod něj potah, voráč mu ho rád pučil a jel. Jak dojížděl na panský pole, tu se panskej šafář zhurta na něj vosopil, co jede tak pozdě. »No, no,« zarazí se císař, i rozepjal honem svrchní kabát a dal se šafářovi poznat. Tomu, to se ví, naskočila hned husí kůže po zádech, paď před ním na kolena a prosil za odpuštění. A Josef mu to ve svý dobrotě vodpustil. A brzy na to ulevil robotu...Von taky knězům tuze nepřál a mnohou újmu jim činil... ho pozvali do Říma k papeži a jak tam přijel, hned ho zavřeli do jedneho pokoje a víckrát žádného cizího k němu nepustili. A ve Vídni jsou mu pak slavnej funus vystrojili a rekviem po celý zemi za něj sloužili, jako by byl mrtev...I bylo tomu tovaryši (který pracoval při přestavbě onoho sídla v Římě) divný, co je ten pokoj tak zavřenej, zámky uměl vodmykat, tak ty dvéře vodemlť. I uviděl tam císaře Josefa a ten mu dal psaní, aby ho dones' do jeho císařství ke dvoru. Ale to už nebyl císařem syn jeho František, to panoval už vnuk Josefa, Ferdinand...Ten tovaryš mu psaní vopravdu vodevzdal. A císař Ferdinand se sebral a jel do Říma k papeži jako na návštěvu...A když ho tak papež prováděl po těch pokojích, tu jsou přišli také k tomu pokoji, co tam byl zavřenej jeho dědeček. Ale ten pokoj nechtěli votevřít...A chudej lid dlouho potom eště věřil, že císař Josef neumřel." podává Bedřich Batha, Císař Josef II. v podání lidu., IN: Český lid XIX, Praha 1910, s. 447-448.