Vánoce v době Velké hospodářské krize v Děčíně.

15.11.2014 14:26

Velice depresivní Ježíšek? 

 

Už je to zase tady! Po roce Vánoce přicházejí. A všichni jsou šťastní a veselí. Štědrovečerní čas znamenal vždycky pro každého pohodu, radost a klid. A to i za První republiky. Noo, vlastně…Život byl, obvzláště pak v první polovině 30. let 20. století, a to nejen na Děčínsku, velice těžký. Velká hospodářská krize připravila o práci tisíce lidí. Odhaduje se, že v celém Československu nemělo práci na 1 300 000 lidí! A jen v Děčíně počet neumístěných uchazečů o práci v roce 1933 čítal na 15 124 duší! Snaha vytvořit si živnost a udržet business, mohla přijít během chviličky v niveč. Nejeden podnikatel skončil v insolvenci. Zaměstanec zase bez práce. Všude byl vidět jen krach a bankrot. Bída! Sice se někteří snažili podporovat všemožně sbírkami a dobročinnými akcemi ty, kteří měli štěstí málo, ale byl to těžký boj. Pomoci musel i stát. O vánocích solidarita nebyla lidem cizí. Zvláště pak k chudým a dětem.

 

Obr.: osobní digitální archiv autora

 

Není divu, že se bylo potřeba uvolnit. Vyrazit třeba na trhy do Němec nebo Rakouska. Toulkaři zase pádili na chaty do hor. Hlavně nezůstávat na místě a nepropadat depresi. Tak šup a frrrrnk pryč! Sbalit si saky paky, hupsnout do kabátů a jet za příbuznými rychlíkem do Prahy nebo Brna. Hlavně ať je celá rodina pospolu. A proboha, ať se to někde na zasněžených kolejích nezasekne! Nebo ať nezacpou dráhu nákladní vlaky! Na nádraží v Děčíně to nebylo sice tak živé, jako dřív, ale i tak tu jezdil nákladní vlak jeden za druhým. Díky uzavřeným dohodám se třebas v zasněženém Děčíně v první polovině třicátých let opět začalo na dráze obchodovat s ledkem a dalšími hnojivy z Chile. A ledek byl, jak víme, vysoce výbušný – několikrát se v minulosti stalo, že lodě, které převážely toto zboží, nedopatřením vybouchly! Nestalo se tak naštěstí v DC. Ono to Labe bylo u nás stejnak v zimě tradičně zamrzlé. Lodě jezdily málo. Kdo měl brusle, ten byl jistě rád. Zboží muselo jít proto po dráze. A že těch vlaků bylo!

 

Těžká doba. A co by se nedělalo proto, aby se –konečně- oživila ta naše špatná československá ekonomika? Dohodli jsme se Švýcarskem na dovoz hliníku, s Německem zase na vývoz dřeva. Pak zase s Nizozemskem nebo Belgií na tom a tomhle. Všechen tovar a materiál ke koupi a prodeji měl putovat přes stanice Děčín nebo Podmokli. No nedivme se tomu, Děčín byl velkou překladištní, daňovou i celní stanicí. Naše dvouměstí se těšilo velké důležitosti už od časů Rakousko-Uherska. Nebylo tomu jinak ani teď. To, že se tu objevovaly ve skladištích na nádraží i v docích obrovské dodávky amerického sádla, jugoslávských sýrů, sleďů z Norska, ba také hromady kukuřice a kávových bobů z Jižní Ameriky - to tu bylo na denním pořádku. Ale to pramálo koho v předvečer Vánoc jistě zajímalo. Stejně tak jako informace, že v prosinci roku 1933 město Děčín, prostřednictvím ředitelství pošt a telegrafů v Praze, vyhlásilo soutež na rozšíření telefonní sítě. Telefonní sloupy s vedením měly být i tam, kde si o tom mohli nechat Děčíňáci předtím jenom zdát. Hezký dáreček od starosty a jeho náměstků, co myslíte? Všichni se spíše těšili, až si po úporné práci odpočinou, koupí si třebas domů po cestě z dřevěné kádě kapra, pak se obdarují v obýváku malým dárečkem, či usednou v jídelně hodovat k rodinnému stolu. A když ne to, tak hlavně že si spolu konečně doma budou máma, táta, staří rodiče a děti vyprávět nějaké historky a veselit se. A třebas vyrazí společně na náměstí do Děčína nebo Podmokel ke stromkům si zazpívat vánoční koledy?   

 

Už od listopadu v každých novinách křičely na každého reklamy! Nadchnout tatínky mohly hodinky Eterna, které měly tradici už od roku 1856, nebo nějaká hezká fajfka. Maminkám se zase jistě líbila vánoční nabídka na heboučké látky značky Ascher. Nepohrdly ani Zlatou knihou československé hospodyňky z naší Centry. A co takhle vysavač? Nemusíte přeci, paní mámo, klepat věčně koberce, ne? Nebo třeba nějakého robota? Ach, ta inzerce! Dítkám se nabízelo za pár korunek cukrátek, marcipánu a čokoládek. A to třebas od FA Kolaříka z Brna, nebo přímo z Děčínské Diany. Špunti vzdychali nad kočárky, hračkami i panenkami. Maminko, kupte mi to! Pěkně prosím, tatínku. Žadonili. Jinde v novinách zase Lobkowické vinařství v Mělníku lákalo na výborné víno. A proč si u Štědrovečerní večeře neposlechnout malebnou hudbu nebo Vánoční poselství prezidenta republiky z nového rádia Radieta III od Ety? A co ušetřit na poštovném a koupit si něco přímo v Děčíně? Odložíme noviny a jde se! Zajdeme si koupit maličkost - konfekci k Herfriedu LowyIovi na Mostecké, rukavičky nebo kabátek ke krejčíkovi Vavřincovi Johnovi? Co takhle investovat do kola nebo šicího stroje u Rudolfa Kohlera v Podmoklech?

 

Inzerce se mohla jen přetrhnout v nabídkách na skvělé vánoční dárky! Razilo se heslo „Dárkem dáváte radost. Nákupem dáváte práci. Prací dáváte chleba. Darujte proto letos více než jindy.“ Přesto se muselo šetřit. A to hodně. I na tom cukrátku, tabáku a hračkách. Maximálně jeden dárek a dost. Nejvíce potěšily praktické dárky. Rukavice, šály, nádobí, domácí potřeby. Ani ten vánoční stromeček rozhodně neměla každá rodina. O kaprovi ani nemluvě. Spíše byla jen rybí polévka: večeře byla střídmá. Hlavní bylo jen to, aby byli všichni zdraví, oblečení a neměli hlad. A taky to, aby se člověk necítil sám.

 

LM

 

Vyšlo v mírně upravené verzi v Enteru DC č.12/roč. 6 v roce 2014 jako "DC historie: Vánoce za Velké hospodářské krize" na straně 92-93.