Severská renesance na Děčínsku
Ze Saska k nám na Děčínsko vždy přicházelo něco pozoruhodného. Ani ve středověku tomu nebylo jinak. Ať už to byly díky čilému obchodu porůzné produkty, tovar a potraviny, nebo díky diplomatickým špásům zase pak armády naštvaných rytířů ze Šestiměstí. Neméně pak jsme se mohli těšit novým osvíceným myšlenkám a technologiím, či uměleckým manýrům. Nepřišlo toho zrovna málo. Za mnohé vděčíme zahraničním obchodníkům a mecenášům. Zvláště pak díky jistému, ne zrovna nevýznamnému, rodu z Míšně se nám na severu Čech dodnes dochovalo veliké množství památek, které mají specifickou podobu. Hravě se mohl tento rod vyrovnat činnosti Pernštejnů nebo Šliků, či pánů z Býnu.
Když se sem na sever Čech v 16. století přistěhoval, přinesl s sebou architektonický styl, který kombinoval gotiku a renesanci. Uchytil se u světských i sakrálních staveb. Můžeme u nich vypozorovat inspiraci ze západu; je to takový hezký mix francouzského a německého slohu. Ten se samozřejmě promítl i do malířství, ba trochu taky do sochařství. Všude kolem to byla samá sgrafita, arkády a lineární přesnost. To tady nešlo! Konečně někdo řekl: pryč s obálkami a udělal si to hezky po svém! A že to vypadá dobře. Hezky seversky. Ty nádherné gotické síťové a žebrové klenby, bílé fasády, pilastry, ostění kolem oken a portálů a ty renesanční štíty! Nu, podívejte se na zámek v Benešově nad Ploučnicí, kostely v Krásném Březně, Valtířově nebo České Kamenici. Není o krásné? Je. A co že to byl za rod? Salhausenové. A co že to k nám importovali z Německa za styl? Saskou renesanci.
.jpg)
Originál dostupný na https://www.facebook.com/photo.php?fbid=801642029907208&set=oa.616468521716991&type=3&theater (cit. 21-3-2015).
Jakmile se tady na to Trčkové z Lípy v roce 1516 vyprdli, na jejich místo usedli Salhausenové - šlechtici z Míšně. Trčkové, vskutku prohnaní bohatýři, co si toho nahrabali v době Husitských válek opravdu nemálo, se rozhodli prodat svojí doménu na Děčínsku, Benešovsku a Kamenicku. A to celkově za 70 000 kop! A ejhle, stali se v tu ránu jedním z nejbohatších rodů v Čechách vůbec. Zařadili se na jeden čas po bok již zmiňovaným Pernštejnům, ale i Rožmberkům. Už předtím Trčkové půjčovali groše králi Zikmundovi! A teď můžeme s jistotou říci: dobře pro nás, že svoje panství na severu Čech prodali – rod Salhausenů tu mohl začít budovat svoje panství. A že se jali hned do práce. Za své sídlo si zvolili malé městečko Benessau. Šlechtici dali přednost krásnému prostředí na venkově před ruchem města Děčína. No bodejď, když byl hrad od dob Vartenberků v nic moc stavu – zažil útok husitů, Sasů i Lužičanů. Byla to ruina. Na přestavbu si troufli až pánové z Býnu, kteří si od svých příbuzných Salhausenů Děčín roku 1543 odkoupili. Jan ze Salhausenu si raději vystavěl zbrusu nové representativní sídlo v Benešově nad Ploučnicí!
Byl to nádherný palác hodný snad jen francouzských princů! Hned vedle stály hospodářské budovy – stáje a stodoly a dílny, takže páni mohli lehce dohlížet na produkci a činnost poddaných. U nich doma nebyli Salhausenové moc oblíbení, zvláště pak kvůli jejich náboženskému přesvědčení (byli to zapřisáhlí podporovatelé luteránství), ale v Čechách – no, to byla jiná! Tak trochu. Salhausenové zapřáhli do práce své poddané až tak moc, že na ně podali benešovští ke komornímu soudu do Prahy velkou stížnost! Ta robota je až neúnosná, spílali všichni. Přesto se ve výstavbě zámeckého komplexu pokračovalo. Možná proto, aby si Salhausenové naklonili obyvatelstvo Benešova nad Ploučnicí a okolí, pospíšili si i s dostavbou místního farního kostela Narození Panny Marie.
Salhauseni byli docela megalomani – vždyť zámecký komplex čítá hned na sedm budov! Stavělo se desítky let a pořád nebylo hotovo. Když už to vypadalo, že na tento podnik nebudou peníze, prodalo se pár vesnic a uzavřelo několik smluv se Saskem na dovoz dřeva, které se plavilo ze Hřenska. A voilá, penízky jsou na světě, tak šup zase do práce! Ani požár nás nezdrží! Na zámku pracovali vpravdě mistři svého řemesla. Kvitujme hlavně pak Waltera Hirsche. Ostatní majitelé zámků, kteří tu působili po tom, co se Salhauseni značně zadlužili a ze severních Čech odešli, vzhled zámeckých budov razantně neměnili. Líbilo se jim, jak zámky vypadají. Takže se díky Thunům, Aldringenům a Černínům a dalším můžeme dodnes těšit tomuto úžasnému příkladu architektonického umění téměř ryzí saské renesance u nás.
No a máme něco v samotném Děčíně? Toho tady moc ze severské architektury nezbylo. Nejvíce se hovoří v tomto ohledu o budově „Hotelu Praha“. A ten už je dávno fuč. Ještě že máme celou řadu památek v okolí. Tento rok tomu bude přesně 500 let od příchodu Salhausenů do Čech! V Benešově nad Ploučnicí se to proto rozjede na zámku ve velkém stylu. Můžeme se těšit na přednášky, speciální akce a mnoho dalšího. To je super, ne? Tak se přijďte podívat. Ale jděte i jinam – třeba do Jáchymova. Tam je to taky pěkné.
ML