Pohádka o Milošovi a pidimužích

16.01.2014 08:58

"Byla jedna vdova a ta měla jen jednoho syna Miloše, který ji měl k starosti podporovat, a proto ho dala do škol. Jednou nebyla doma, a Miloš seděl před chalupou, když přijel kočár a v něm seděl černě oblečený pán a ptal se, kudy se jede do města. Miloš mu ukázal přes les cestu, ale ten pán mu řekl, aby si k němu sedl do kočáru a s ním kousek cesty jel...A pořád letěli až do jednoho velkého lesa. A tam povídal ten pán — byl to černo-kněžník: »Ted mě budeš poslouchat, co ti řeknu.« A švih' proutkem o zem, a ta se otevřela. Černokněžík řekl: »Jdi dolů a přijdeš do zahrady a půjdeš až do toho nejzadnějšího kouta; tam u zdi stojí stará lampa zelená. Tu mi přineseš, ale neopovaž se z ovoce, které tam uvidíš, nic jíst nebo trhat, nebo budeš nešťastny.« (A vypravil se tam tedy)... A byly tam také takové staré babky a ty ho pořád volaly, aby si koupil jablka. Ale Miloš si jich nevšímal a šel do toho kouta pro lampu...Až když přišel k poslednímu stromu, kde rostla nejlepší jablka...a jedno si utrhl. A hned se brána zavřela, a Miloš nemohl ven. Tu naříkal, co to udělal. V tom se podíval na ruku a viděl prsten, který mu černokněžík dal, než ho pustil dolů, a řekl, aby, až mu bude zle, prstenem na levo otočil, že mu bude zpomoženo. I otočil tedy prstenem a hned bylo kolem něho plno malých služebníků...(poradili mu, ať zaškrábe na lampu; to učinil a náhle) na sta pidimužíků se nahrnulo okolo něho a všichni se ptali: >Co pán poroučí?« »Chci, abyste mi pomohli k matce.« A hned, jak to řekl, jakoby ho něco neslo, a letěl zase jako prve přes hory a doly a než se nadál, už stál před jejich chalupou. Matka měla takovou radost a pořád se ptala, kde tak dlouho byl. A on se divil, že byl čtyři neděle pryč, protože se mu zdálo, jakoby to bylo včera. Matce neřekl nic o lampě a schoval ji do almary...(Dělal divy, měl vše, po čem zatoužil)...Hned pozvali Miloše na zámek, a Miloš zalíbil se princezně a ona jemu. Za čtyři neděle měla býti veselka...Potom chodil Miloš s králem na honby a vládli spolu, protože Miloš dostal půl království. Jednou, když byla mladá královna doma sama, přišel žid a prodával lampy a chtěl, aby si královna nějakou koupila...Tu žid chtěl, aby si aspoň vyměnila nějakou starou za novou. I vzpomněla si královna na tu starou lampu, přinesla ji a vzala si za ni novou...A když přišel Miloš domů, byl zámek i s královnou pryč. A když se vyptával lidí, kdo tu byl, slyšel, že starý žid s lampami tu handloval. Tu už věděl, že to byl černokněžík...si vzpomněl na prsten, otočil jím, a hned tu byli pidimužíci (, ať že jdou ke královně)...Když teda černokněžík spal po obědě, přišli pidimužíci a řekli jí, co má dělati. Královna tomu černokněžíku musila sloužit, vařit a vždycky po obědě, aby usnul, musela jej vískat. A tak jednou po obědě ho zase vískala, a on usnul. A když se už zdálo, že tvrdě spí, vzala meč a usekla mu hlavu...(A měli lampu kouzelnou a další poklady!)...Teď teprve nastaly radovánky, když se královna šťastně vrátila, a trvaly čtyři neděle." Pohádku převyprávěl V. Hauer, Pidimužíci v Plzeňsku., IN: Český lid IX., Praha 1902, s. 291-294.