Některé rozšířené zvyky v 16. století u nás.

07.01.2014 11:03

"Na ulici dávali si lidé „uctivost". Z r. 1549 jest zpráva, že si říkali, když mimo sebe chodili „Pomahaj Bůh!"...obyčejněji říkali si: „Dej pán Bůh dobrý den, dobrý večer." Také ozývalo se začasté „Zdař Bůh!"...Roku 1573 vznikla o pozdrav pranice zlá. Stojí tu na pražském rynku jacís lidičky; pozdraví je kýs Martinovský slovy: „Službu pánům!" Někteří v odvet pozdravili: „Odplata pánů zase!" Ale jeden k pozdravu schválně neodpověděl. Když byl otázán, proč hrubě mlčí, pravil: „Co bych děkoval, dal bych takový pozdravení, jaké jiní lidé dávají, ,dej pán B. dobrý den', neb ,Zdař Bůh'; co jest to ,služba pánům'? My nejsme než chudí jonáci, páni jsou na zámcích!" Pak se proto popadli v pračku...Činíce uctivost, klobouky a biryty s hlav snímali a „smýkali"...Tykání městských lidí mezi sebou řídilo se týmiž zvykovými pravidly, jako pozorujeme dosavad na venkově leckde. Kdož cenili sebe na stejném stupni společenském, říkali sobě ty; koho cenili výše, či, jak tenkrát říkáno, „kdo byl lepší", toho oslovovali slovem vy; vyšší pak dolejším vždy tykali...Muž ženě, chtěl-li ji ctíti, také vykal...pán dovolil si kdys roku 1583 paní z Vlkánova tykati. Její muž ihned osopil se na Krocína: „Netykejte jí, děvkou u vás nebyla!" (Jinde zase volá soused na druhého): „Pojď sem, mám s tebou něco mluviti!" K tomu (soused) Odr: „Což mi tykáš, co sem s tebou svině pásl?"...Časté škádlení jedněch druhými se přiházelo. Jedno ze škádlení míválo jméno „vésti na opice". My tomu říkáme dělati si z někoho blázna, vyvésti ho aprílem. V mělnické knize jest r. 1579 zpráva o Maruši, chovanici paní Hronkové, že „sedávajíc před domem na vopice vyvedla hospodáře Víta a zavolala ho, když měl nejpilněji něco v krámě prodávati a když k ní vyšel, ona mluvila: Cos chtěl? Někdy se rozhněval, někdy šel mlče od ní." - Více Zikmund Winter, Některé zvyky v XVI. věku., IN: Český lid VII., Praha 1898, s. 1-3.