Kašpar Kaplíř - obránce v boji o Vídeň roku 1683.

08.12.2014 09:37

"...zdařile obnovil Čapek s netajenou vlasteneckou tendencí očistu zásluh Kaplířových při obležení Vídně roku 1683...Snesl vše, čeho v rozličných archivech po několikaletém bádání se o Kaplíři dopátrati mohl; proto přináší ve spise svém celou řadu událostí ze života Kaplířova, které ušly životopiscům Kaplířovým. Zvláště posloužily spisovateli farní archiv v Třebenicích, kam Milešov až do r. 1680 byl přifařen, tak že Kaplíř byl téměř po dvě desítiletí osadníkem třebenickým, dále farní archiv v Milešově a archiv biskupské konsistoře v Litoměřicích. Zlatou nití v pásmu líčení Čapkova je snaha zdůrazniti zásluhy Kaplířovy o Vídeň a upřímnou lásku k poddanému selskému lidu...Jádrem lidových pověstí bylo, že rytíř Kaplíř zabil v souboji jiného vzácného rytíře proto,, že mu vyčítal pokrevné přátelství s velezrádcem Kaplířem na rynku Staroměstském popraveném (s dědem Kašparem) a zastávání se vzbouřených sedláků proti Leopoldovi r. 1680. Za pokutu, že musil vystavěti kostel v Milešově, skrývati se v Drážďanech a v Litoměřicích. Byla to pro Čapka látka nejvýš zajímavá a vábivá. Pátral tedy ihned dále, zejména na faře a v zámku, a byl překvapen vzácnými upomínkami na Kaplíře...a hlavně symbolickým obrazem s příslušným nápisem, že Kaplíř byl vlastním obráncem Vídně...Kašpar Zdeněk Kaplíř ze Sulevic narodil se r. 1611; kde, jest neurčito. Život Zdeňkův jest vyplněn vesměs nešťastnými událostmi. Když mu bylo 5 let, zemřel mu otec Albrecht, rada při apelací, truksas a plukovník císařský, 5 let po té zbaven cti, hrdla a statků děd Kašpar, který tolik o jeho všestranné vzdělání a vychování pečoval. Důsledky této dědovy pokuty: útěk krevních příbuzných do ciziny; ožebračení matky Maj dáleny, její věno na Třebenicích násilně skonfiskováno.

 

http://tyfoza.no-ip.com/ceskylid/html/knihy/ceskylid22/nahledy/0107-0214-1.jpg

Obr.:Odstupný online na  http://tyfoza.no-ip.com/ceskylid/html/knihy/ceskylid22/nahledy/0107-0214-1.jpg (cit. 8-12-2014)

 

Asi ve 20. roce věku svého rozhodl se konečně zůstati na dobro ve vlasti, vstoupiti do její služeb, byť jen nepřímo a domáhati se zde rázně neprávem zabraných statků, rodu svému získati opět jména a povýšiti je opět do řad předních domácích rodů. Možnosti té poskytovala v tehdejší bouřlivé době toliko dráha vojenská. Podmínkou však bylo, přistoupiti ke katolictví...povýšen r. 1654 do stavu panského (svobodný pán) a znak jeho zlepšen břevnem bílým v červeném a černém poli. R. 1673 jmenován polním zbrojmistrem a hned roku následovního, 1674, za neocenitelné zásluhy a znamenité služby, jež císaři byl prokázal, za pilnost, svědomitost, učenost, poctivost a nezištnost povýšen v říši a v dědičných zemích do stavu hraběcího...Od nepřátel označen u Leopolda za tajného stoupence povstalců, jeho dobrota, umírněnost a šlechetnost vykládána jako schvalování jejich činů, ba i podkládáno mu že, maje v sobě velezrádnou krev, po příkladu svého děda i on je schopen císaře a pána svého zraditi a v čelo sedláků českých, rakouských, slezských a saských se postaviti...Události při obležení Vídně r. 1683 jsou známé. Jeho zásluhou podařilo se Vídeň udržeti při vědomí a zmužilosti až do osudného dne 12. září 1683, kdy přicházela hodina poslední. Moc turecká zlomena, Vídeň po 62denním obležení osvobozena a to zásluhou polského Jana Soběského a českého hraběte Kaplíře v přední řadě, ve druhé teprve těch, jimž tito mužové byli rádci a vůdci. Sám Kaplíř zakládal si nemálo na svém slavném činu, což. patrno ze závěti, v níž stanovil nadaci, dle níž den 12. září, totiž, den osvobození Vídně prohlásil za jakýsi svátek na svém panství. Toho dne totiž každoročně mají se ve chrámu Milešovském konati slavné služby Boží, poddaní mají se jich účastniti a všeliké práce se zdržeti, začež se sprošťují, aby tím nebyli zas jinak přetíženi, na jeden den povinné roboty, a chudým má se rozdati (rovněž každoročně) almužnou 62 zl., t. j. tolik, kolik dní obležení trvalo." Více a podrobněji František Houdek, Obránce Vídně proti Turkům Kašpar Kaplíř ze Sulevic v lidovém podání., IN: Český lid XXII., Praha 1912, s. 209-220.