Dějezpytné aktuality, č.9 - Popravčí vrch

16.06.2013 23:33

Prostřednictvím série krátkých článků se čtenář dozví o zajímavých historických památkách a místech města Děčína a jeho okolí. Povětšinou se bude jednat o místa a pozoruhodnosti málo či více známé, leč hodnotné, které věru rozhodně stojí poznat o to více. Možná si už ani neuvědomujeme, že Děčínsko je kulturními výjimečnostmi přímo nabyté. Nemělo by se na tak neobyčejná bohatství zapomínat. Ba měli bychom se naopak občas na tyto pomnít. Nicméně na některých se podepsal již zub času, pamětihodnosti chřadnou a chátrají; o jiné je dnes naštěstí péče větší. Ale co se stane, až zapomeneme i na ně?

 

Za Děčínem na oprátce se zloduch houpá. 

 

Děčín – Popravčí vrch. Nepochybuji o tom, milí čtenáři, že jste jen tak někdy zamířili ke Kvádrberku. Načerpat dobrou náladu, projít se, nebo se jen tak pokochat krajinou. Nemohli jste si nepovšimnout, že se nedaleko od městské střelnice tyčí nad řekou Labe malý pahorek. Je z něj hezká vyhlídka, viďte? Ten pahorek si toho už leccos pamatuje. A že naň už zdáli bylo dobře vidět, toho se jaksepatří využilo. Právě zde dříve stihl každého nepoctivce a lumpa trest nejvyšší. Je znám totiž jako vrch popravčí, nebo-li šibeniční.  

  

Vždyť jen ty lehčí přestupky se řešily pokutou nebo výpraskem, ty horší šatlavou v železech nebo pak zavřením do klády. Být zavřený na náměstí před radnicí do pranýře, nu považte, to byla věc jistě ostudná. A opravdu, vždyť bylo dobrým zvykem ne litovat, nýbrž se vysmívat každému, kdo porušil zákon a byl takto „vystaven na odiv“. Potrápit jej bylo nasnadě. Ať už sprostým slovem nebo výsměškem. Ba, na odsouzence klidně mohli měšťané někdy házet i shnilou zeleninu nebo ovoce. Ale co s těmi bídáky, vrahy a nepoučitelnými zloději?

 

Někdy se muselo sáhnout i po hrdle. Děčín měl pak od toho zřízenu i vlastní katovnu. Jak tomu bývalo i jinde, tak i u nás v Děčíně, byl katův dům doslova přilepen na hradbě. Byl hned u tak zované Katovské brány. Lehce a rychle se tak dalo dostat pěšinou až k popravčímu vrchu. Hradbu s brankou bychom dnes už jen těžko hledali. Byla stržena počátkem 20. století. Oprava, něco málo pravda zůstalo do 60. let, ale i to pak nenávratně zmizelo z povrchu zemského. Ze tří původních staroměstských bran zbyla tedy jen brána Křížová. Ta dnes ústí do Dlouhé jízdy. Ale neodbočujme.

 

Být popravčím, to bylo věru povolání zvláštní. Lidé se mnohdy katů báli, ale měli je nicméně velmi v úctě. Město si mnohdy nemohlo dovolit vydržovat kata na plný úvazek. To by bylo nákladné až hrůza. Proto kat se svými pacholky cestoval na vyžádání z měst bohatších a větších do těch míst, kde jej bylo potřeba. Katovna tak sloužila nejen jako ubytovna pro popravčího, ale i jako skladiště náčiní nebo mučírna. To platilo i pro Děčín. Kat dojížděl odjinud. Třeba z Litoměřic.

 

Veřejné popravy byly pro prosťáčka, ale i bohatého měšťana, nejen způsob, jak zpytovat svědomí a střežit se poklesků, ale i velká podívaná. Nehezky řečeno snad i zábava. Právě na rynku a před popravčím místem se shromažďovalo nejvíce lidu. Na vybubnování a pronesení rozsudku, ba i na stětí hlav velkým mečem se čekalo s nadšením. Ale je pravdou, že v Děčíně se spíše věšelo. Mnohde v okolí se lámalo v kole, sekaly posmrtně údy nebo upalovalo.

 

Tereziánská reforma ale toto změnila a procesů bylo již poskrovnu. Stejně pak jako hrdelních trestů. Právo na hrdlo bylo k roku 1765 to tam. Už se v dáli ve větru nehoupali umrlci. Na šibeničním vrchu strašil jen malý popravčí domek. Moc lidí tam proto nechodilo. A tak ho město nakonec s chutí strhlo a místo bylo upraveno a zušlechtěno. Vyrostla tu hezká vyhlídka s malým pavilónem. Zdobila jí socha Bohemie. A postavili tu i kostel. Ten však vyhořel. Dodnes se tu hezky na město a přilehlé okolí krásně kouká, nemyslíte?

 

LM, 27. 3. 2013