Dějezpytné aktuality, č.7 - Střelnice

16.06.2013 23:25

Prostřednictvím série krátkých článků se čtenář dozví o zajímavých historických památkách a místech města Děčína a jeho okolí. Povětšinou se bude jednat o místa a pozoruhodnosti málo či více známé, leč hodnotné, které věru rozhodně stojí poznat o to více. Možná si už ani neuvědomujeme, že Děčínsko je kulturními výjimečnostmi přímo nabyté. Nemělo by se na tak neobyčejná bohatství zapomínat. Ba měli bychom se naopak občas na tyto pomnít. Nicméně na některých se podepsal již zub času, pamětihodnosti chřadnou a chátrají; o jiné je dnes naštěstí péče větší. Ale co se stane, až zapomeneme i na ně?

 

Tancovat anebo střílet?

 

Děčín – Střelnice. Děčínský Střelák je místem, kde se nejen trsá a pije, ale kde se rokuje a vůbec společensky žije. Pořádají se tu besedy, mladí i staří se sem chodí učit tančit, představitelé městské správy tu komunikují s občany. Je to významné místo a každý se tu může nějak vyžít. Proč nese ale kulturní dům název Střelnice? Odpověď je nasnadě: ano, dříve byla opravdu sídlem střelecké společnosti.

 

Zajímavé jistě je, že se její minulost datuje až hluboko do středověku. Od 15. století tu, na místě dnešního kulturního domu, Děčané při každé vhodné příležitosti trávili své volné chvilky. Zábavu nacházeli ve střelbě. A to jak z luků a kuší, tak i ze střelných zbraní. Nebyla to však jen zahálka, jak by se mohlo čtenáři na první pohled zdát. Takřka v každém městě se cvičili měšťané, včetně kupců a řemeslníků, v umění boje.

 

Povinnost bránit město před nepřítelem měl každý! Někteří však lelkovali a cvičili méně, jiní zase naopak zabrali a zdokonalovali se mnohem více. Ti lepší z nich se pak honosili a byli při slavnostech opěvováni. No a opravdu, vždyť k městu Děčínu podél zahrad a luk vedla velká Střelnická cesta! V současnosti je to ulice 28. října. Zde se ve svátek nebo při slavnostech v bujarém halasu promenádovalo k plácku Střeláku množství udatných, bohatých a ve zbrani dovedných měšťanů. V zástupu nechyběl ani klub střelců. A že být v tomto bratrstvu bylo jistě prestižní záležitostí. Nemohl v něm být kde kdo. Jen ten věru ve střelbě nejzdatnější.

 

A proč se tím nepochlubit? Na královských slavnostech tito předváděli své umění ve střelbě na odiv širokému okolí. Věru to byla pravá klání! Tu stříleli na terč, tu zase na do nebe vypuštěné ptactvo. Možná dokonce zdatní lukostřelci sestřelovali za hlasitého obdivu mladých panen a jásotu davu z temen mladíků jablíčka? Kdo ví. Od dávných dob se plácek Střelnice užíval k podobným turnajům. Budov tu však ještě nebylo. Ty se tu objevily až mnohem později, zhruba kolem 18. století. Někdy tu sice stály stany, někdy zase dřevěné boudy, nicméně vždy jen nakrátko.

 

K nové kamenné budově se přistavělo haly a hostince. No a živo bylo o to více. Děčínská střelnice se od roku 1871 stala kulturním a společenským střediskem veškerého dění! Ach, ta doba 19. století! Kapacita přestala stačit, a tak byla stavba záhy k roku 1905 rekonstruována do podoby, kterou známe dodnes. A jak se dvě věže a krásně zdobené průčelí nad hlavním vchodem líbilo, a to nejen děčínským! Kolem vyrostl nádherný parčík, a posedět tu na lavičkách, či se tu jen tak procházet a obdivovat krajinu, se zalíbilo nejen dámám. Malebné místečko! Ale tam tam byla střelba!

 

Střelecká společnost se přesunula trochen dál. Už jí nezbývalo moc prostor k tomu, aby mohla cvičit a zdokonalovat svůj um. Na Kvádrberku se místa naštěstí pak našlo. A hned se tu začalo s výstavbou sportovní střelnice a blizoučko i sídla; spolkového domu pro střelce. Vznikl tu hostinec, kde mohlo panstvo po střelbě dobře popít, či se jen občerstvit. Vtipně byl pojmenován jako Střelecká výšina.

 

A tak tu byly v tu ránu blízko u sebe hned střelnice dvě. Jedna ale již nesloužila svému původnímu účelu. Stala se kulturním domem. V tom druhém domě se opravdu střílelo, byl sportovní střelnicí. Co říci závěrem? Tak jako tak, Děčínská Střelnice, ten náš známý Střelák, je do dnešních dob, v centru zájmu. Lidé se tu už po dlouhé a dlouhé generace baví. A opravdu, nu řekněte, nemá to místo pořád v sobě něco kouzelného?

 

15. 3. 2013, ML 

Vyšlo v tisku jako Z historie Děčína. Seriál Deníku 2. díl: Tancovat anebo střílet?, IN: Děčínský deník č. 158, 10-7-2013, s. 3.