Dějezpytné aktuality, č.10 - Město na louce

16.06.2013 23:36

Prostřednictvím série krátkých článků se čtenář dozví o zajímavých historických památkách a místech města Děčína a jeho okolí. Povětšinou se bude jednat o místa a pozoruhodnosti málo či více známé, leč hodnotné, které věru rozhodně stojí poznat o to více. Možná si už ani neuvědomujeme, že Děčínsko je kulturními výjimečnostmi přímo nabyté. Nemělo by se na tak neobyčejná bohatství zapomínat. Ba měli bychom se naopak občas na tyto pomnít. Nicméně na některých se podepsal již zub času, pamětihodnosti chřadnou a chátrají; o jiné je dnes naštěstí péče větší. Ale co se stane, až zapomeneme i na ně?

 

Dvouocasý lev s rybou v ruce 

 

Děčín – Město na louce. Nemám žádné obavy, že o starém středověkém městě na Mariánské louce toho slyšeli čtenáři velmi mnoho. Navštívili jistě v tomto ohledu také museum, četli celou řadu studií a nořili se do knih. Vím, vím. Přesto mi ale dovolte se jen v krátkosti ohlédnout za starou slávou a zapomenutou minulostí zaniklého města. Slibuji, že budu stručný, protože by se toho dalo říci převelice moc! Pojďme se na to tedy spolu juknout.

 

Děčín byl odedávna městem přímo strategického významu. Ležel totiž na křižovatce obchodních cest. Tu do Němec do Míšně, tam zase do nitra Českého království třebas ku Praze. Obchodu se velmi dařilo a cest přibývalo. Obchodníci se svými povozy, ale i loďkami na Labi, si to štrádovali s tovarem sem a tam. Není divu, že nemalý zisk mnozí z pánů (jako byli jistě i Markvarticové nebo Ronovci) shledávali ve zřízení celních stanic. U stezek tak vyrostla celá řada tvrzí a malých residencí. Postavila se malá správní sídla. A i Děčínské hradiště bylo právě jedním z takových center.

 

Kromě toho měl hrad samozřejmě i funkci obranou a polnohospodářskou. Kolko byla hned celá řada vesniček, ať už v dnešních Podmoklech, Chrochvicích, Chrástu, či Bělé, nebo i Starém městě, které čile zásobovali Děčínskou doménu řemeslnickými produkty a zemědělskými výpěstky. Rozkládaly se tam u nich velké polnosti, pastviny, ale i šíré lesy. Nedivme se, že se toto místo stalo opěrným bodem Přemyslovské hradní soustavy. A proto před rokem 1283 pod hradištěm u soutoku Ploučnice a Labe na Mariánské louce vzniklo posléze město. Ale nebylo to jen tak obyčejné městečko, čtenáři. Bylo to město královské!

 

Bylo chráněno důmyslnými vodními příkopy a mocnou kamennou hradbou. Ta se pnula až pět metrů vysoko! Uvnitř se nacházela celá řada budov v čele s velkým honosným kostelem Panny Marie. Jistě tu bylo množství obytných domů, různých řemeslnických chýší i dalších hospodářských usedlostí včetně malých zahrádek. U paty města byl i malý přístav. Obchodníci plující po vodní cestě si jistě nejednou odpočali v místních krčmách. Můžeme jen usuzovat, jak jen musel být pohled na starý Děčín z Pastýřské stěny tehdy ohromující! Jen považte, jak se majestátně klaněl hrad nad původním městem. Městský znak se lvem a parmou nasvědčuje této jisté vznešenosti.

 

Ale běda! Děčínu se nevyhnula řada pohrom. Povodeň, požár, mor. Tyto rány potrápily nejednou místní obyvatelstvo. Do toho všeho ještě sílil neuvěřitelně rychle vliv šlechticů a moc krále v této oblasti pohasínala. Město bylo skoro liduprázdné. Vantenberkové, noví vlastníci hradu, si totiž umanuli, že si raději vytvoří město sobě vlastní – poddanské. „Lepší než řešit stále spory s královskou komorou,“ říkali si. Handrkování se nad všelijakým právem bylo věru tou dobou velmi v oblibě. A tak vznikl vlastně ten Děčín, který známe dnes!

 

Starý Děčín na Louce zanikl asi někdy k 15. století. Vlastně název Staré město se přenesl na nedalekou malou obec. Tyto usedlosti byly odděleny však potokem Ploučnice; nemylme se proto, nejedná se o původní zástavbu bývalého královského města. 15. století bylo na Děčínsku velmi živelné. Jednak se tu přehnala vlna krvežíznivých husitů, jednak tu byly půtky mezi Vantenberky a Sasy. Skomírající plamínek života na Mariánské louce zcela pohasl. Na původní město se už v dobách Bünauských pánů dávno zapomnělo. 

 

A to nadlouho. Základy zmizely hluboko do země. Vše pokryla tráva a stromy. Na Mariánské louce byl pak zbudován hezký park. Kdo by si byl pomyslil, že se při lelkování prochází na bázi Starého Děčína. Ve 20. století tu vyrostlo koupaliště a blízko i autokemp. Až donedávna na malou chvíli místo leželo ladem, ale pak přišel další zásah v podobě výstavby protipovodňových opatření. Je jen otázkou, jak šetrný onen zásah je. Jistě by se nemělo zapomínat na to, že ono místo, je důležitým archeologickým nalezištěm. Souhlasíte?

 

A teď si dovolím vyslovit pár slov a poděkování. A to proto, že je tento článeček ze série Dějezpytných aktualit míněn jako poslední. Chci poděkovat každému historikovi, lidovému písmákovi, nadšenci do dějezpytu a dějepravy, a vůbec každému, kdo se zajímá o své okolí. I o věci minulé, ale i současné a budoucí. Děkuji Vám, čtenáři, že jste si našli ve svém nabytém čase i byť jen malý okamžik na čtení. Zamyslet se nad minulostí a zpytovat ji, na to věru není moc volných chvilek.

 

LM, 27. 3. 2013