Český poutník Žvejkal na cestě do Cařihradu a Jeruzaléma (1831)

29.01.2014 22:52

"Roku 1831 dne 9. června vydal se Čech, mistr zlatnický, Jan Žvejkal z Prahy na třetí cestu, právě když nebezpečí asijské cholery v Čechách zuřilo. Přes Moravu a Slezsko ubíral se do Polska. Všude setkával se s hrůznými stopami příšerné morové rány...(Vydává se dále) na další cestu. Slaví Štědrý den v Multánsku v městě Podrczanech, »kde žádný katolický kostel není«...Byla krutá zima. Putovník, chudě opatřený, neměl ani chleba, aini mamaliky (chléb z turecké pšenice v kotlíku vařený), ani slámy, ani pokrývky. Hospoda byla bez oken a poutníka, který musil noclehovati na holém prkně, hřálo jen ohniště a doušek horkého vína...kráčí druhého dne k Jassům. Špatná cesta a na půl lokte navátého sněhu (mu bráni pokračovat dále)...V tom spatří poštu. Na jednom koni kočí řídí koně hlasitým »hax ha!« V poště jel bohatý kupec, po tureckú oblečený, se služebníkem. Nebožáka vzal s sebou na poštovní stanici, kde jej odevzdal péči poštáře-žida, opatřil pěkným chlebem, pečeným masem...Žvejkal...ubírá se pěšky do Kakalaš (přes Dunaj a Galacu)...Z Kakalaš, kde opatřil si průvodní listy od velitelů vojsk ruských a multánsíkých, ubírá se do Silistrie a da Varmr. Chválí krajinu úrodnou a krásnou, všímá si nuzných lidských příbytků. Nástrahám loupeživých potulných rot čelí tím, že raděii přečkává krátkou noc v roští...Šťastně ocitá se po třech dnech v Cařihradě. Turecká mýtní loď dopravuje ho na »nábřeží«...Jako na zavolanou setkává se s pánem, který pozoruje jeho nesnáz, a vyslechnuv jeho stesky...,odkazuje na blízkou hospodu v předměstí Pera. Potkává cestou »Slováka« s plátnem. Těch prý je tam mnoho a vedou obchod až do Egypta. Hodný Slovák uvádí Žvejkala do skladu českého skla, krajana Františka Lišky, který se Žvejkala srdečně ujal, ubytoval ho u sebe...Vypisuje počet kostelů. »Tuť jest řecký patriarcha s 23 kostely, arménský patriarcha s 3 chrámy« atd. Všímá si, že město leží na sedmi pahrbcích, má »znamenitý palác, sídlo sultána, nazvaný serail,« 600 mečet, 518 učilišť, 130 lázní veřejných, 35 kniháren atd. Velice ho zajímá přístav s obchodním ruchem. Nemálo se podivuje, že vidí množství bezrukých nebo beznohých lidí a žasne, když se dovídá, že je to trest turecký za krádež... Prohlédnuv si bedlivě znamenitosti cařihradské, toužil odebrati se přes Skudaru (Skutari) do Damašku...(Nakonec však cestuje do Smyrny, zavítá pak i do Jeruzaléma)...Ubytován v poutníčkem domě na doporučení Víta Fikulky z Libanonu, kde každý putující po celý měsíc se směl zdržovati. Soustavně v nábožném zaníceni prochází všechna posvátná místa. Hlavně a nejčastěji navštěvuje Boží Hrob. Neopomíná projíti zahradu (fetsemiatnskou, vystoupiti na horu Olivetskou. Na den Narození Páně přichází ještě s jedním »Illyrern« do Betléma. Františkáni vlídně je přijali a pamětihodnosti ochotně ukázali." Podává více z dopisů Jarmila Skřivánková-Šimerková, Čech r. 1832 o letnicích v Jerusalemě., IN: Český lid XXIV., Praha 1924, s. 338-342