Český gastronomický výletník ve Francii

27.08.2013 11:22

"Aby však naši předci mohli Francii poznat a její kuchyni i ochutnat, museli se tam vypravit. Ještě do přelomu 60. a 70. let 19. století jich bylo nepatrně. Češtinu bylo možno na březích Seiny zaslechnout především při světových výstavách roku 1889 a 1900. (Toto se však rychle změnilo díky železniční dopravě)...z Prahy byly dokonce organizovány skupinové zájezdy...Pobyt se většinou omezoval na pár dní, několik týdnů, nanejvýš měsíců...v dobách Jana Nerudy byli již v Praze lidé labužníci, kteří se náhle z klidné domácnosti vyrvali a do Paříže cestovali, jen aby zakusili francouzské kuchyně. Je zřejmé, že tito cestovatelé však už předem věděli, že jim zde chutnat bude...Znavený český výletník nedlouho po příjezdu (do Paříže) obvykle usedal za nějaký kavárenský či restaurační stůl, aby se občerstvil. Hned z počátku tak byl konfrontován s jiným rytmem dne, a tudíž i stravovacích návyků. Překvapený Milan Navrátil to komentoval takto: V Paříži se chodí pozdě domů – jak se u nás říká: „když je málo hodin“ – tedy obyčejně o jedné neb druhé hodině s půlnoci. Proto se také pozdě vstává, kdo přijde (do podniku) ráno o osmé hodině a žádá kávu, může se být jist, že ji nedostane. Pravý Pařížan vstává (totiž) před 11 hodinou dopolední a rovnou jde do restaurace na déjeuner – náš oběd...Později se také večeřelo. (Na stůl přistávala běžně Čechům „kachna na krvavo“, steak, vařené hovězí maso s polévkou, ústřice a další plody moře, "placaté ryby", k tomu však ale i pomeranče, mandarinky, klementinky, cukroví či kalíšek likéru, absint, a vůbec bylo pravidlem, že spočinula "na stole trvale větší sklenička alkoholu s naznačenými mírami. Host platil podle toho, o kolik rysek v ní hladinka za jeho přítomnosti poklesla". Košík chleba byl k milému překvapení všech českých stolovníků zdarma a v množství -dle libosti-. Povětšinou všem chutnalo, o francouzské kuchyni doma pak básnili, ale Národní listy uvádějí i případy, kdy nebylo jídlo ku libosti. Vypráví o případu "pobledlého Čecha plížícího se z posledních sil na pařížské Východní nádraží a láteřícího na krvavé bifteky." Tento případ byl jistě zakončen hezkou šavlí.) - Jiří HNILICA, Chutnávalo Čechům ve Francii? Aneb o francouzské kuchyni očima našich předků, IN: ĎAS (online). Dostupné z www: http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2007/4/chutnavalo-cechum-ve-francii-/ (cit. 25-8-2013).